Za první 50 milionů let jejich evoluční historie byli sauropodi mnohem rozmanitější. Zatímco někteří byli poměrně velcí – i přes 10 metrů délky, součástí rozsáhlé rodiny byli i lehce stavění jedinci ne větší než naše koza. K tomu někteří chodili po zadních, jiní zas po všech čtyřech. Proč z nich evoluce nakonec vytvořila dlouhokrké čtyřicetimetrové giganty?

Nové fosilní nálezy z Patagonie v Jižní Americe vnesly do této záhady světlo. Paleontologové zde odkryli nejenom jednoho z prvních velkých sauropodů v jejich rodokmenu, ale rovněž ve skalních vrstvách kolem jeho zkameněliny fosilie rostlin, které poskytly důkaz o klimatu a ekosystému, v němž nově identifikovaný druh dinosaura žil.

Plaz dostal název Bagualia alba podle názvu kaňonu, kde byl nalezen. Nový výzkum, zveřejněný v časopise Proceedings of the Royal Society B, naznačuje, že velikost sauropodů má pravděpodobně souvislost se změnou klimatu před 180 miliony lety během rané jury. Tato evoluční transformace nastala současně se začátkem masivních sopečných erupcí na jižní polokouli, které v důsledky vyústily v kompletní změnu tehdejší flóry, tedy jediné stravy těchto veleještěrů.

„Lávová pole zabírala miliony čtverečních kilometrů, což je mnohem více, než jsme kdy byli svědky v lidských dobách. Metan a oxid uhličitý vypuštěný do atmosféry způsobil dobře zdokumentované globální oteplování,“ popsal časy dávno minulé televizi CNN Diego Pol, hlavní výzkumný pracovník Muzea paleontologie Edgidio Feruglia v Argentině.

Vliv na ekosystémy

„Nevěděli jsme ovšem dosud, jaký měla tato katastrofa vliv na suchozemské ekosystémy. Vykopávek s rostlinami z této doby je fatální nedostatek,“ pokračoval Pol. Změna rostlinstva měla za následek vymírání.  Z různorodé rodiny sauropodů zbyla jediná linie – ta velká, kterou nazýváme rovněž eusaropodi. Bagualia alba vážil asi deset tun, velký byl asi jako dva afričtí sloni. Takže vlastně drobeček oproti pozdějším čtyřicet metrům dlouhým a 70 tun těžkým mackům.

V oteplujícím se klimatu začaly dominovat vysoké jehličnany, které nahradily bujnou vegetaci vlhkého prostředí. Před kataklyzmatem byly například běžné kapradiny s listy 1,5 metru dlouhými.

Eusauropodové byly na nečekanou krizi překvapivě připraveni. Jejich zuby a čelisti byly schopné sežvýkat jakoukoliv rostlinu, včetně kožnatých a tuhých listů jehličnanů. „Navíc jsme zjistili, že zubní sklovina Bagualie byla asi sedmkrát silnější než u ostatních tehdejších býložravců,“ doplnil Pol.

Aby byli vůbec schopni tyto nestravitelné rostliny strávit, potřebovali velké žaludky, a čím větší žaludky to byly, tím lepší bylo trávení. I to je jeden z důvodů, proč ve finále dosáhly takových rozměrů.

A dlouhé krky? Logicky se nabízí, že díky nim eusauropodi dosáhli i do korun vysokých stromů.  Díky nim se ale také nemuseli tolik namáhat a utrácet drahocennou energii.

„Jejich velká těla s maximálními energetickými požadavky si žádala neustálý přísun potravy. Pokud byste byli velcí a těžcí a ještě k tomu byste se museli hodně hýbat, abyste si sehnali jídlo, které nutně potřebujete, ztráceli byste příliš energie. Navíc byste ji museli další krmením zase doplňovat. Dlouhý krk je v takovém případě ideální pomocník,“ vysvětlil paleontolog. Zároveň obří zvířata produkují hodně tělesného tepla. Dlouhé krky ho tak mohly těmto obrům pomáhat odvést z těla. „Podobně jako velké uši fungují u dnešních slonů,“ dodal Diego Pol.