Kliknutím zvětšíteVývoj těžkých tanků začal v Německu už dávno před příchodem Adolfa Hitlera k moci, projekt s názvem Grosstraktor byl zahájen již v roce 1925. Německá armáda, těžce zasažená omezeními Versailleské smlouvy, sice měla tento typ techniky zapovězen, přesto jej však potají vyvíjela. Na projekt Grosstraktor později navázal typ Neubaufahrzeug, vyráběný mezi lety 1934 a 1936. Tanků obou typů bylo nakonec vyrobeno pouze jedenáct, ale znamenaly pro německé konstruktéry cenné zkušenosti, které měly být zhodnoceny později.
V předvečer války
Ve druhé polovině 30. let vznikl stroj zcela nové, moderní koncepce, pod kódovým označením Durchbruchswagen. Z něj pak vzešly v rámci soutěže Vollketten 30 (kde číslovka 30 znamenala projektovanou hmotnost vozidla) další typy, které se měly stát hlavním tzv. „průlomovým tankem“ německé armády. Své návrhy do soutěže poslaly všechny hlavní německé strojírenské společnosti - Porsche, Henschel, MAN i Daimler-Benz. Války s Polskem se však na německé straně zúčastnily zejména lehké tanky PzKpfw I a PzKpfw II. Do Francie tankové oddíly wehrmachtu vjely posíleny větším počtem středních tanků PzKpfw III a PzKpfw IV a zároveň významně dozbrojené typy LT-35 a LT-38 z československých zbrojovek.
Během francouzského tažení se němečtí tankisté setkali s těžkými tanky nepřítele, šlo o francouzské typy Char B1 a britské Matilda II, na které musely být kvůli neúčinnosti vlastní výzbroje opakovaně povolány jednotky s výkonnými protiletadlovými kanóny ráže 88mm. Další ponaučení německým tankovým divizím přinesla Operace Barbarossa, při které se Němci setkali nejen se záplavou lehkých tanků T-26 a řady BT, ale také s novými středními tanky T-34 a zejména mamutími KV-1 a KV-2.
Známý je například souboj, který proběhl v západní Litvě a během nějž dvacet tanků KV zastavilo celou německou 6. tankovou divizi, která proti nim poslala více než stovku vozidel. Nedaleko Kaunasu byl dokonce schopen zadržet německý postup po dobu více než 20 hodin jeden jediný tank KV-2.
Tiger
Po těchto zkušenostech byly zrušeny plány na výrobu středně těžkých konstrukcí v rámci projektu Vollketten 30 (VK3001 a VK3601) a Porsche s Henschelem dostali za úkol rychle vyvinout mohutnější stroj, označený VK4501 (všimněte si nárůstu projektované hmotnosti z 30 na 36 a nyní už na 45 tun). Aby byl vývoj maximálně urychlen, měly mít oba prototypy shodnou věž a v ní umístěnou hlavní výzbroj v podobě výkonného 88mm kanónu KwK 36. Za pouhých několik měsíců vznikly dva prototypy, které byly představeny Adolfu Hitlerovi 20. dubna 1942, v den jeho 53. narozenin.
Konstruktéři firmy Henschel navrhli velmi konzervativní stroj hranatých tvarů, který byl na svou dobu velmi silně pancéřovaný (na nejexponovanějších místech šlo o 100mm silný pancíř) a který byl poháněn konvenčním benzínovým motorem. Porsche naproti tomu vsadil u svého prototypu na supermoderní hybridní pohon, který sice využíval dvojici spalovacích motorů, ale pouze jako generátory elektrické energie pro elektromotory, které poháněly pojezdová kola. Takto koncipované pohonné ústrojí mělo své nesporné výhody v rychlém nástupu maximálního výkonu, plynulosti jízdy a absenci složité převodovky a v mnoha ohledech předběhlo svou dobu.
Autoři tohoto novátorského konceptu však neměli dostatek času na jeho vyladění, proto byl nevyzrálý pohon složitý na údržbu a trpěl častými poruchami (při jednom z testů údajně Porscheho prototyp dokonce opakovaně samovolně vzplál). Tank byl navíc výrobně komplikovaný a spotřeboval by mnoho cenných surovin, z nichž se nedostávalo zejména mědi. Tu německé zbrojovky potřebovaly paradoxně na výrobu velmi podobně koncipovaného pohonu pro ponorky Kriegsmarine, která právě procházela první fází bitvy o Atlantik.
Přestože byl tedy Ferdinand Porsche osobním přítelem Adolfa Hitlera, vítězem soutěže na nový těžký tank byl vcelku jednoznačně zvolen typ firmy Henschel.
Zajímavostí je, že Porsche si byl tak jistý svým vítězstvím a chtěl přitom splnit náročné časové podmínky, že již před ukončením soutěže nechal vyrobit první stokusovou sérii kompletních podvozků svého tanku včetně pohonného systému. Když pak soutěž prohrál, nastalo dilema. Do vyrobených podvozků byly investovány značné prostředky, proto se hledal způsob, jak je využít. S řešením nakonec přišel sám Porsche, když na jejich základě navrhl nový stroj, těžký stíhač tanků Ferdinand (pojmenovaný po svém autorovi), který se střídavými úspěchy bojoval v bitvě u Kurska a později pod názvem Elefant také v Itálii.
Skutečný Porscheho Tiger tak byl nasazen pouze jeden jediný, a to ve verzi velitelského stroje, který vedl do boje 653. prapor těžkých stíhačů tanků, vyzbrojený právě stroji Ferdinand.
Epilog
Nejslavnější tank 2. světové války, německý Tiger, je opředen mnoha mýty. Dlouhé roky se významně nadsazoval počet vyrobených kusů, když zejména hlášení z východní fronty se hemží tisíci a tisíci zničených tigerů (odborníci se shodují, že jde o kombinaci propagandy a vnější podobnosti s pozdními verzemi daleko rozšířenějších tanků PzKpfw IV; ve skutečnosti byly jen cca 2% německých tanků Tigery).
Prakticky celou válku a pod vlivem americké filmové a seriálové produkce zčásti až dodnes také přetrvává mýtus o praktické nezničitelnosti tohoto typu (Henschelův Tiger byl ve skutečnosti od počátku zastaralá konstrukce, vzniklá v hloubi 30. let a neúměrně vysoké náklady na jeho výrobu dalece předčily jeho bojové úspěchy).
Patrně nejpozoruhodnějším mýtem je však rozšířené povědomí o tom, že autorem tanku PzKpfw VI Tiger je autor slavného Volkswagenu Brouk, Hitlerův oblíbenec, konstruktér Ferdinand Porsche. Nejenže to není pravda, dalo by se dokonce říci, že pravdou je paradoxně pravý opak. Stroj Ferdinanda Porscheho byl odmítnut už na začátku a tanky PzKpfw VI Tiger německé armádě dodávala od počátku výroby, až do jejího ukončení v roce 1944 výhradně firma Henschel.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
