Kliknutím zvětšíteI když jsou Vikingové proslulí svou brutalitou, jeden jejich rituál popravy vždy vyčníval nad ostatním násilím, které se s těmito nordickými kmeny pojí. Konkrétně šlo o takzvaného krvavého orla. „Tento způsob popravy prý válečníci volili pro nejnenáviděnější nepřátele. Rituál zahrnoval rozříznutí zad oběti, a oddělení žeber od páteře. Nakonec byla vyjmuta plíce," popisuje server Science Alert.
Jelikož byla oddělená žebra otáčena směrem ven, a následně přes ně natažena kůže a vyjmutá plíce, připomínala poničená záda křídla. A poslední pohyby vyjmutých orgánů měly zase třepotáním evokovat dojem pohybu křídel - odtud název krvavý orel.
Přesto, že byl tento rituál popsán ve skladské poezii, vědci se dlouhodobě neshodovali na tom, zda jej Vikingové opravdu vykonávali. „Archeologické důkazy tohoto způsobu popravy nebyly nikdy nalezeny. Vikingové si rovněž nevedli záznamy a úspěchy zmiňovali pouze v mluvené poezii, která ovšem byla sepsána až o staletí později," zmiňuje server Science Alert.
Vzhledem k tomu, že poezie byla poměrně složitá, se nakonec odborníci přiklonili k názoru, že byla pouze špatně pochopena a "krvavý orel" zůstal jen v rovině legendy. Jenže nejnovější studie tvrdí něco zcela jiného.
Skupina vědců - odborníků v oblasti archeologie a medicíny - na portálu The Conversation uvádí, že rituál "krvavý orel" byl z anatomického hlediska určitě proveditelný. „Místo otázky, zda Vikingové tento rituál někdy vykonávali, jsme se zaměřili na dotaz, zda mohl být takhle popisovaný rituál reálně proveden," přiblížili vědci. „A naše odpověď zní: stoprocentně ano," shrnuli Luke John Murphy z University of Iceland, Heidi Fullerová z Keele University a Monte Gates z Keele University v článku.
Rychlá smrt. Ale bolestivá
Jedním z důvodů, proč vědecká komunita dosud předpokládala, že popravu "krvavým orlem" vikingové neprováděli, byl například spor o to, jakým způsobem mohla být řezána záda oběti.
„S využitím moderních znalostí anatomie a fyziologie a s pečlivým přehodnocením devíti středověkých popisů rituálu jsme zjistili, že byť byl celý postup při takové popravě náročný, bylo možné jej vykonat, dokonce i s nástroji, které měli tehdy Vikingové k dispozici. Myslíme, že k rychlému otevření hrudního koše zezadu mohly kmeny používat určitý typ oštěpové hlavy. Taková zbraň je vyobrazena na kamenném pomníku, nalezeném na švédském ostrově Gotland. Zobrazený výjev ukazuje něco, co mohlo být i prováděním krvavého orla," uvádějí odborníci v nové studii.
Jistá část popisu "krvavého orla" se však ani podle nich v realitě odehrávat nemohla. „Pokud by byl rituál opravdu takhle vykonáván, oběť by zemřela velmi rychle. Takže vytvarování oddělených žeber do křídel či vyřezávání orgánů už by se odehrávalo na mrtvole. Tím pádem by k poslednímu 'třesu' orgánů, a tedy 'mávání' křídel, zcela určitě nedošlo," upozorňují Murphy, Fullerová a Gates.
Přesto trvají na tom, že "krvavého orla" Vikingové skutečně vykonávali, byť oběť neumírala až na konci celého rituálu, ale prakticky hned po jeho započetí. „Válečníci byli extrémně posedlí svou pověstí. A krvavý orel byl jedním z nejextrémnějších případů, používaných pouze velmi výjimečně - třeba na nepřátelích, kteří se dříve postarali o potupnou smrt některého z mužských příbuzných Vikingů. Potupnou smrtí se myslí například vhození do jámy plné hadů, upálení v domě bez možnosti férového boje, či vytržení vnitřností a přibití ke sloupu," shrnují vědci.
Pomsta byla pro Vikingy důležitá
Podle nich právě v takových případech byla pomsta a získání ztracené cti pro Vikingy tak důležitá, že jim nevadilo, pokud většinu krvavého rituálu vykonávali už na mrtvole nepřítele. „Trváme tedy na tom, že Vikingové rituál opravdu používali. Jednak byl fyzicky možný, jednak zapadá do toho, co víme o tom, jak Vikingové popravovali a chovali se k mrtvolám nepřátel," uvádějí vědci.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
