Písničky a říkanky nejsou jen pro pobavení dětí. Odborníci zjistili, že hrají zásadní význam v učení jazyka. Pro děti je přitom důležité hlavně stoupání a klesání tónu a měnící se důraz na různé slabiky v řeči.

Dříve si vědci mysleli, že se kojenci učí jen malé zvukové jednotky a ty skládají dohromady, z čehož pak vznikají slova. Klíčem k učení se jazyku ale podle nových poznatků nejsou fonetické informace (nejmenší zvukové prvky řeči), které se děti učí ve formě abecedy, nýbrž rytmus slov.

Jaké skladby uspí dítě i rodiče?

Hudba má pomáhat novorozencům tišit bolest. Ilustrační snímek
Znáte je? Experti odhalili skladby, které dokáží uklidnit děti i zmírnit bolest

Děti podle odborníků z Cambridge a Trinity College v Irsku začínají zpracovávat fonetické informace až ve věku sedmi měsíců. A to přesto, že většina kojenců dokáže rozpoznat některá známá slova, jako třeba lahev.

„Od té doby se jednotlivé zvuky řeči přidávají stále velmi pomalu, příliš pomalu na to, aby se z nich vytvořil základ jazyka. Domníváme se, že informace o rytmu řeči jsou skrytým pojivem, na němž je založen vývoj dobře fungujícího jazykového systému,“ citoval deník The Guardian neuroložku a autorku studie Ushu Goswamiovou.

Odborníci ve studii publikované v časopise Nature Communications zkoumali schopnost dětí zpracovávat fonetické informace během prvního roku života. Studovali padesát kojenců ve věku čtyř, sedmi a jedenácti měsíců. Nechali je se dívat na video, na němž jim učitelka zpívala osmnáct písní a u toho pomocí speciálních čepic zaznamenávali jejich mozkovou aktivitu. Zaměřovali se přitom na to, jak kojenci kódují jednotlivé informace.

Důrazy na slabikách

Fonetické kódování se u dětí objevovalo postupně, počínaje hláskami vydávanými horními zuby, například „d“ a prouděním vzduchu nosem, třeba „m“. Rytmické informace používají kojenci k vytvoření pomyslné kostry, na kterou přidávají poslouchané fonetické informace.

Mohou se například naučit, že některá slova v angličtině mají podle rytmického vzorce důraz na první slabice. Tím lépe v přirozené řeči odhadnou, kde jedno slovo končí a druhé začíná. Dětem pomáhá i to, že rytmus slov, na rozdíl od fonetických informací, je slyšet i v děloze.

Říkanky a zpívanky pro nejmenší:

Zdroj: Youtube

Vědkyně rodičům doporučila, aby na své děti co nejvíce mluvili a zpívali jim. Na výsledek řeči mají vliv i říkanky. Podle portálu ScienceDaily uvedla, že lidé jsou biologicky naprogramovaní, aby rytmickou strukturu slov při mluvení zdůrazňovali. „Rytmus je univerzálním aspektem každého jazyka. Všechny děti jsou mu vystaveny,“ zdůraznila Goswamiová. Hlavním závěrem studie zaměřující se na souvislost jazyka s dyslexií a vývojovými poruchami je, že individuální rozdíly ve schopnostech dětí učit se jazyk mohou mít původ v rytmickém chápání.

Výuka už v děloze

Dítě se ještě před narozením podle vědců naučí díky poslouchání zvuků zvenčí docela dost věcí. V děloze se také učí různé informace o svém rodném jazyce. Miminka totiž bezpečně poznají, jestli na ně někdo mluví jejich rodnou řečí, nebo cizí. Zjistilo se například, že jejich mozek pozná rodný jazyk, pokud se přehraje pozpátku, u cizího jazyka to ale nepozná.

Dříve se mělo za to, že čerstvě narozené dítě je jako nepopsaný list a všechno se teprve musí naučit. Je to jinak:

Ještě nenarozené děti se neučí jen řeč. Život v děloze je pro ně velmi bohatý a postupně ho začínají vnímat i jinými smysly než sluchem.
Dítě se mnoho věcí naučí už v děloze. Rodiče by měli dodržovat určité zásady

Už dříve také zjistili, že povídání dospělých na děti v jejich raném věku může přispívat k utváření struktury jejich mozku. Objevili souvislost mezi hladinou myelinu (tuková hmota obalující nervová vlákna) u kojenců a řečí jejich rodičů. Stejně jako odborníci v dřívějších studiích zdůraznili, jak je mluva na děti důležitá a že by se neměla opomíjet.