Zájemci čtou první díl trilogie s podtitulem "Rogenovo oko". „Je zasazený do prostředí města Tir Erath, jehož název pochází z dračího jazyka a znamená Město dobrodruhů. Každá zdejší čtvrť má svou charakteristickou atmosféru, ať už se vydáte do křivolakých uliček plných chrličů, chimér a studentských spolků, nebo si úspěšně poradíte s hlavolamovým zámkem a projdete do Čarodějova doupěte na partičku karetní hry s názvem Padouši,“ popisuje spisovatelka svět, který sama buduje.

Středem dění je ovšem starobylá univerzita, která vzdělává zájemce o studium magických řemesel, lovu a ochrany vzácných tvorů a objevování nových světů i starých artefaktů. „Všechny tyto obory jsou historicky úzce provázané a vzájemnou spoluprací se zasloužily o spoustu významných objevů. V dalších dílech čtenáři z mého světa poznají mnohem víc. Vydají se dobrodružnou plavbu po Moři živé vody, budou pátrat po Nebeském kontinentu nebo okusí halucinogenní magii Města divů,“ láká Mlčoušková.

A jak se k dráze spisovatelky vlastně dostala? „Podle mých zkušeností spousta lidí, kteří hodně čtou, dřív nebo později dostane nápad zkusit taky něco napsat. A pak už záleží jen na nich, jak daleko ten pokus dotáhnou. Já jsem odolávala docela dlouho a první knihu jsem začala psát až během vysokoškolského studia, pod vlivem gamebooků a Tolkiena,“ bilancuje.

Předtím dala dohromady občas jen kratší text jako například fejeton, ale dnes už je na zcela jiné úrovni. Tvrdí, že inspirace je pro ni všudypřítomná. „Od letmo zahlédnutého řádku s nějakou zajímavostí až po různá místa, která jsem navštívila. Kvůli psaní už jsem si vyhledávala ledacos, třeba lámání vazu, vznik šokových hornin nebo všelijaké bizarní druhy červů. Při vymýšlení zákonitostí světa mě určitě hodně poznamenalo vysokoškolské studium biofyziky a v neposlední řadě mě inspirují i díla ostatních autorů. Tomu se asi žádný spisovatel nevyhne,“ vysvětluje.

Příběhy přichází postupně

Na Rogenovu oku pracovala asi dva roky včetně přepisovaní při redakčních úpravách. „Patřím spíš k pomalejším autorům. Nápady, ze kterých skládám mozaiku světa a příběhů, ke mně přicházejí postupně a tento proces se nedá nijak výrazně urychlit. Kromě trilogie Stíny nad Univerzitou v Tir Erath mám rozpracované i jiné projekty, ať už knihy nebo povídky, a neustále se vynořují nové náměty, takže vlastně většinu času dělám na více věcech zaráz,“ přibližuje autorka.

Připouští, že se při psaní docela pravidelně zasekává. Někdy do něj nemá chuť vůbec, nebo se snaží nějakou dílčí část příběhu uzavřít, zatímco pořád nepřichází ten správný nápad. „Dřív jsem to řešila silou a nutila se přemýšlet tak dlouho, dokud mi z hlavy nevypadlo řešení, ale teď už se jdu radši věnovat něčemu jinému. K psaní se pak vracím, až když si odpočinu a mám zase chuť pokračovat,“ zdůrazňuje Mlčoušková.

Při práci na trilogii potřebuje znát vývoj děje více dopředu. „Vím, jak by se osudy postav zhruba měly vyvíjet. Protože si ale potrpím na komplexní svět s propracovanými detaily a dějovými liniemi, spoustu z nich určitě ještě budu muset upravit tak, aby do sebe zapadaly a čtenář se dozvídal informace v pravý čas,“ připouští spisovatelka.

Mezi jinými autory a autorkami nemá nějaký vzor, který by se snažila napodobit. Spíše připouští nedostižnou inspirace, u které má na prvním místě autora "Malazské knihy padlých" Stevena Eriksona. Z českých spisovatelů na ni největší dojem udělala Pavla Horáková se svou Teorií podivnosti.

Zatímco má Mlčoušková ve Vyškově kořeny a vazby, bydlí v Křižanově na Vysočině. „Do Vyškova se vracím moc ráda – mám tu rodiče, bratra a spoustu oblíbených míst. Především všem doporučuju zdejší krásnou knihovnu. Je to skvělý pocit, mít tam na polici svou vlastní knihu. Mám ráda i procházky po Litenčické pahorkatině,“ chválí rodný region spisovatelka. Za prací dojíždí do Brna, kde se věnuje výzkumu opravných mechanismů dvouřetězcových zlomů na DNA.