Tak nějak začíná první klip slavkovské kapely LaMancha, který skupina právě zveřejnila.
Pro natáčení skupina oslovila absolventa zlínské filmové školy Jana Štumpu. Ten měl na výběr z devíti skladeb nového alba Pošli to dál jako například Andělé nepřichází, Forza Bella, Don Quijote, Suchý růže a další. Nejvíc ho oslovila pohodová poprocková písnička V závodě snů, ke které se mu v hlavě zrodil scénář o dětech, jež si hrají na dospělé a vidí v nich svůj vzor. „Scénář se nám moc líbil. Vyznívá velmi malebně a barvitě. Snově zachycuje dětskou fantazii. Natáčení proběhlo na podzim v jedné mateřské škole na Vyškovsku. Dokončovací práce jako střih a efekty dohotovil Štupma v závěru roku 2009,“ uvedl baskytarista Lubomír Zborovský.
Klip je k vidění na webových stránkách www.lamancha.cz. Zatímco v rockově zaměřených rádiích je už LaMancha známý pojem, klip by měl pomoci prosadit se jí i v televizi.
LaMancha má za sebou úspěšný rok, kdy odehrála asi třicet koncertů po celé České republice i za hranicemi. Má za sebou pestré zážitky. Hrála na náměstí, v hokejové aréně, v rockovém klubu, na festivalu v lese, na ulici, na chatě, na lodi, na vlečce, na svatebním veletrhu, v hudebninách, na koupališti i ve vesnickém kulturáku s obsluhou nahoře bez. Nejvíce je ale pyšná na tři velkolepé projekty. „Pozvali nás do rumunského Banátu na Festival české kultury, kde jsme hráli pro naše krajany, kteří tam žijí asi dvě stě let. Dále jsme mimo jiné koncertovali na brněnském náměstí Svobody na charitativním koncertě pro Kociánku. Ale největším koncertním zážitkem v loňském roce bylo předskakování slavným Deep Purple v Ostravě pro více něž dvanáct tisíc lidí,“ těší Zborovského.
Kapela hraje ve složení Vlastimil Kuthan – zpěv, kytara, Petra Jonášová Lukáš Hrabovský – kytara, Lubomír Zborovský – baskytara, Martin Schwarzer – housle, Stanislav Navrátil – bicí.
LaMancha, jejíž název je odkazem Donu Quijotovi hraje teprve necelé tři roky. Ale za tu krátkou dobu stihla vydat dvě alba a především si na svoji stranu naklonit fanoušky.
Hraje rockovou hudbu s důrazem na písničku. „Náš styl nejde zaškatulkovat. Prostě jsou to písničky, při kterých se nám vaří krev. Máme rádi všechny styly, které nejsou ploché a jednotvárné. Písnička musí být o něčem a když o ničem, tak s humorem. Hrajeme výhradně vlastní tvorbu. Houslista Martin Shcwarzer dodal našim aranžmá trochu irského zvuku,“ dodal Zborovský.
