Jednu z nich zájemcům z Vyškovska přibližuje výstava snímků environmentalisty, vysokoškolského pedagoga a vedoucí drnovického občanského sdružení Drnka Pavla Klvače Rumunské Karpaty, která potrvá až do konce února v Muzeu Vyškovska.
Je vaše výstava souborem snímků pořízených náhodně při cestování, nebo jde o předem promyšlený celek?
Není to objektivní pohled, ale subjektivní výpověď. Záměrně jsem vybíral obrazy, které mají nějakou environmentalistickou hodnotu, které v tomto smyslu přinášejí jistou výpověď o této zemi. Tam prostě lidé stále sečou louku proto, aby nakrmili svůj dobytek, ne aby zachránili vstavače a dostali dotace jako u nás. Zaujal mě taky hlavně kontrast mezi prvky moderního života a tradicí.
Změnil se Banát nebo oblast rumunských Karpat hodně od doby, kdy jste je v polovině 90. let poprvé navštívil?
Samozřejmě i tam pronikají prvky moderního života. Projevuje se to hlavně v tom, že se tato oblast vylidňuje, pustne. Poloniny pohlcuje sukcese. Tento trend není ještě v Rumunsku tak výrazný, jako třeba na Ukrajině, ale je vidět. Lidé odcházejí za snazším životem do měst.
Zachytil jste i život české menšiny v Banátu?
Samozřejmě, řada fotografií pochází právě z českých vesnic v Rumunsku. Je to asi pětina ze všech snímků.
close
zoom_in
Jakou techniku jste při focení použil?
Pracoval jsem s digitálním fotoaparátem, jen několik málo snímků na výstavě ze starší doby jsem pořídil na klasický kinofilm a opět digitální cestou zvětšil a přeskenoval.
V čem je výstava přínosná pro člověka z Vyškovska?
Starší lidé tam uvidí to, co ještě v dětství a mládí sami zažili. Polní práce tak, jak se dělaly i u nás někdy v polovině minulého století. A pro ty mladší to může být inspirace na zajímavý výlet, vždyť dnes je trendy jakási domorodá turistika.
Ale spíš na opačném konci světa, u Křováků nebo na Nové Guineji…
Ano, ale lidé tam jezdí za něčím, co lze najít i mnohem blíž. Navíc je fantastické, že jsme vlastně periferií této kultury, vždyť Karpaty začínají právě u nás. A to co tam fotím, je pro naše důchodce stále ještě realita, což se o zemích na západ od nás už říci nedá.
Takže lidé třeba z Německa by reagovali na vaše fotografie jinak?
Určitě. Uvedu příklad. V prosinci jsem byl v Norsku v Lillehammmeru a fotky z Rumunska tam při jedné příležitosti ukázal. Jeden kolega se vyjádřil při pohledu na ženu, jak plete košík, že je to fantastické. Ptal se, z jakého je to skanzenu. Nepochopil, že je to realita. Že lidé, kteří ten košík pletou, ho také použijí, že to nedělají kvůli dotacím.
