Manerovští se letos rozhodli obnovit starou tradici a uspořádali zábavný den. Na dědině potkávám jednoho z organizátorů, který mi ochotně vysvětluje historii slavnosti. „Podle písemností jsme zjistili, že poslední jízdu v Manerově obyvatelé pořádali asi před sto padesáti lety. Rozhodli jsme se zvyk oživit a připomenout původní význam,“ informuje Jiří Novotný. Podle jeho slov je původ Jízdy králů přiřazován k magickým obřadům na zajištění úrody. Jízdu v historii často pořádali mladí mužové, kteří měli být odvedeni na vojnu, aby si ještě trošku užili svobodného života.

Z hovoru nás ale vyrušuje klapot kopyt a ržání koní. Pozornost všech přítomných se nyní soustřeďuje na přijíždějící jezdce s koňmi, které ustájili na trávníku na návsi a začínají je zdobit. Některým koníkům se ale opentlení nezdá a nervózně pofrkávají.

Dávám se do hovoru s vedoucí stáje Maner Janou Novotnou, která mi o zvířatech povídá něco víc. „Vybrali jsme z našich stájí zdravé koně s nejmírnější povahou. Přijeli nám pomoct i kamarádi z Mouřínova, kteří půjčili své koně. Zvířatům se nelíbí vlajky, které krojování stárci ponesou při jízdě na nich, ale snad vše dobře dopadne,“ doufá Novotná.

Znenadání se ale zatahuje obloha a první kapky vody dopadají na zem. Začíná trošku zmatek. Všichni se utíkáme schovat před deštěm a organizátoři řeší co dál.

S bílou růží v ústech vzhůru na koně

Chvíli před třináctou hodinou jsou ale nazdobení koně přichystání i s jezdci v krojích a vydávají se najít svého krále do pole. Pršet začíná ale čím dál víc a po bahnité cestě spolu s družinou se vydávám jen já a skupinka dětí. Ostatní lidé na krále čekají v suchu na návsi. V poli družina nachází krále, který má na sobě ženské i mužské šaty, spolu s jeho družičkami. Šaty jsou dalším symbolem, který má podpořit plodnost. Jezdci mu dávají na hlavu korunu pantlék, do úst bílou růži a vysazují ho na koně. Všichni se společně vracíme do dědiny, kde nás lidé zdraví hlasitým pokřikem.

Začíná průvod vesnicí. Před některými domy se družina zastavuje a stárci říkají různé básničky. Obyvatelé náš průvod hostí chlebíčky, koláčky, vínem nebo slivovicí. Nakonec se zastavujeme také u starosty. Tomu jezdci vyhrožují, že jestli je nepohostí, tak mu rozdupají zahrádku. Po chvilce dohadování nakonec starosta všechny pohostí.

Spolu s lidmi pokračuji v průvodu až před místní pohostinství. Tady na nás čekají soubory Hatě z Tovačova, Pantlék z Němčic nad Hanou a Demižón ze Strážnice, které spolu s námi míří na náves.

Krále družina vrací jeho rodičům a od té chvíle už může mluvit. Vzali mu růži z úst. „Růže je symbolem plodnosti, ale také mlčení a spánku. Co by to bylo za magii, kdy by se u ní kecalo,“ směje se Novotný. Na návsi pokračuje zábavné odpoledne. Pro zábavu hrají zmíněné soubory, rožní se selátko a pivo teče proudem. Občas všichni roztahujeme deštníky nebo se běžíme schovat pod strom, ale počasí nás od účasti na zábavném odpoledni rozhodně neodrazuje.