Mladý fotografický pár Pavla Rečková a Jaroslav Štark se ponořil do doby svého dětství. Každý má naprosto odlišný styl, ale výsledkem je harmonický soubor fotografií, který bude v Turistickém informačním centru ve Vyškově k vidění do desátého srpna.

Fotografie autorů, kteří si říkají Jája a Pája, vznikly cíleně pro tuto výstavu v průběhu přibližně jednoho roku a tvoří je jak obrazy nalezených, tak aranžovaných zátiší a drobné výjevy ze života na venkově.

Někdejší životní partneři, dnes už jen kolegové z vyškovského fotoklubu Orion, uvažovali o společné výstavě už dlouho. „Konečně se nám povedlo najít společné téma. Zavzpomínali jsme na dětství, ještě zavčasu, než budeme vzpomínat na mládí,“ zažertoval třiatřicetiletý Štark.

Ten se téměř výhradně vyjadřuje černobílou fotografií. Na jednotlivých obrazech převážně ukazuje jeden předmět, například míč, tříkolku, tranzistorové rádio.

„Zobrazuje je frontálně a svým způsobem klasicky, a nechává tak divákovi velký prostor pro vlastní interpretaci. Zaujaly mě i názvy fotografií. Doplňují vzpomínky dobovým žargonem i vtipnými poznámkami, kterými se úspěšně pokouší celé téma odlehčit,“ okomentoval profesionální fotograf Jiří Foltýn fotografie s názvem Kolobrnda, Galuskáč, Člobrdo, Hemiš, Osssvěžení a další.

Pro šestadvacetiletou Rečkovou je zase charakteristická výrazná barevnost, podtržená pastelovými barvami orámování. „Těží ze svého svérázného fotografického rukopisu často s barevným posunem. Zajímavé jsou nevšední tvarové kompozice a práce s expozičním rozostřením a hloubkou ostrosti. Její fotografie se opírají především o obrazovou kvalitu a netřeba u nich hledat popisku s názvem. Spojení fotografií do semknutých trojic umocňuje navzájem jejich výpovědi,“ uvedl Foltýn nad fotografiemi Voskovky za dvacku, Snídaně u „Meka“, Kuličky štěstí, Pink lady, Hračkárna a dalšími.

Narozdíl od mnoha fotografů, kterým učarovaly digitální fotoaparáty a úprava fotek přes počítačové softwary, si oba vystavovatelé fotky vyvolávají sami. „Je to přece mnohem lepší, než sedět u počítače,“ tvrdí Štark.

„Fotím přístrojem Mamyia 330 a kinofilmovým Nikonem,“ dodal fotograf, který jinak pracuje jako grafik. Rečková fotí barevně a fotografie si sama zpracovává ve fotolabu v rodinné firmě. „Otec je profesionální fotograf a i já dělám komerční fotografie. Jablko nepadlo daleko od stromu,“ směje se Rečková.

Ač jsou oba autoři mladí a od jejich dětství neuplynulo zase tak mnoho času, je zajímavé sledovat, jak se změnily některé dětské hračky a předměty denní potřeby. Možná ne tak mnoho se změnil dětský svět. Stále jsou v něm vazby k rodičům, sourozencům, prarodičům a kamarádům.

„Domnívám se, že tato výstava může vtáhnout dospělého diváka jakéhokoliv věku do vzpomínek a úvah na téma svého dětství, možná jej i přimět k zamyšlení nad změnami, které čas a vývoj společnosti přinesl do dětského světa,“ zve na výstavu Foltýn.