V Drnholci na Břeclavsku přihlíží v sobotu dopoledne desítky lidí počínání tamních nadšenců. Rozhodli se uspořádat na poli za obcí Historické žně. „Je to naše tradiční akce, děláme ji ale spíš po domácku, nic velkého, jen pár místních a známých. Lidi se pobaví, zasmějí a zavzpomínají na staré časy,“ říká za pořadatele Pavel Božek z tamního uskupení Bacchus.

Ženy i děti v pracovních krojích se mají co ohánět, aby sekáčům stačily. „Jak někdo zavolá „povříslo,“ musíte ho takhle položit,“ ukazuje dětem z folklorního souboru Jarabáček jeho vedoucí Bronislava Šimčíková. Původní provazy na svazování snopů našli prý Drnholečtí na půdách.

Pracujícím ženám vyskakují na čele krůpěje potu. V dobových sukních a plátěných halenkách chystají posečené obilí na hromádky pro sběrače. Pomáhají si srpy. Muži dřevěnými vidlemi. „Slámu máme všude, naše prababičky dělaly těžkou práci,“ poznamenává Taťjana Hadašová a Irena Ševčíková.

Jeden den v roce jim prý stačí. „Přiblížíme se ke kořenům, sejdeme se a pobavíme,“ dodává Jana Seďová.

Jiné ženy doplétají dožínkový obří věnec, mužům s kosou dochází síly. Doplňují je kapkou kořalky, tak to prý dělali dědové. Po chvíli ustupují z pole převratné technice. „Ani zrno nazmar!“ provolává muž v bílé košili na sedačce jakéhosi kombajnu, vláčeného traktorem. Točící se vějíř dřevěných hrábí střídají rotující kosy. Vynález lidstva práci zrychluje.

Rušno je u dřevěné mlátičky. Muži mudrují nad řemenovým pohonem a snaží se uvést stroj do pohybu. Rachot a rozvířený prach kolem dává všem vědět, že archaický stroj funguje. „Chleba si jdeme koupit do obchodu, ale málokdo vlastně ví, co to všechno obnáší,“ komentuje místní kmet, který je mezi dobovými stroji ve svém živlu. Každou chvíli přispěchá na pomoc s radou, neváhal vzít do ruky ani kosu.

Vedle v poli řídí mini traktor asi desetiletý kluk, má cestující. Vzadu na vlečce. „Umíš brzdit?“ volá na něj starostlivě mladší pasažér. Zřejmě ho znervóznila rychlost přesahující kilometr v hodině.

Dospělí okukují zemědělské veterány, s nimiž sem přijeli nadšenci z okolí. „Tohle je Zetor 25 K z roku 1955. Táta s ním jezdil jako kluk, ale pak ho prodal. Tenhle jsme koupili oprýskaný, dva roky jsme ho dávali do pořádku,“ ukazuje svou zelenou chloubu Martin Kvapil z blízké Ivaně.

Svážet snopy se chystá Petr Řežábek z Březí. „Je to moje záliba,“ poznamenává pod odfukujícím komínem červeného traktoru Steyer T 84 z roku 1958.

Dětský smích a vískot se nese z vlečky za jiným stařičkým traktorem, vyráží s nimi na projížďku po poli. „Tohle mají nejraději, pak ještě, když uděláme stoh a mohou v něm skákat,“ pozoruje s úsměvem omladinu Irena Ševčíková.