„Byl večer a já říkám kamarádovi, že slyším, jak letí stíhačky. On na to, že ne, co by prý dělaly stíhačky v noci nad Jerevanem. Když jsem potom šla domů, volal mi z české ambasády, kde byl na stáži, že to opravdu stíhačky jsou a ať jsem připravená na případnou evakuaci,“ popisuje jednadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity. Tou dobou byla v zemi teprve přes týden.

Hned druhý den po největším útoku od roku 2020 začali obyvatelé Jerevanu protestovat za vstup do války s Ázerbájdžánem. „Šla jsem ze školy a musela jsem přes náměstí plné demonstrantů. Jediná cesta davem byla uličkou mezi protestujícími a těžkooděnci. Podruhé bych to už neudělala, bylo to děsivé, a ne zrovna rozumné,“ přemítá Komárková.

Zdroj: Youtube

Do kavkazské země se Komárková vydala s podporou Centra raně novověkých studií Masarykovy univerzity studovat dějiny umění. Cestovní stipendium získala od Hlávkovy nadace a ve svém projektu se zaměřila na klášter Marmašen z desátého století, který leží poblíž tureckých hranic. V Arménii, kterou nikdy předtím nenavštívila, žila od minulého září do května tohoto roku.

První krize potkala Lindu Komárkovou hned po příjezdu na kolej, kde měla strávit první noc. „Spíš než kolej to byla ubytovna, ve které bydleli dělníci, uprchlíci a chudší studenti různých národností, převážně z Blízkého východu, Egypta, Íránu, Ruska a Indie. Na můj příjezd nebyl nikdo připravený, a navíc se tam zrovna pohádali arménští uprchlíci z Náhorního Karabachu s vrátným. Bylo to velmi hlasité, myslela jsem si, že se každou chvíli pozabíjí, tak to bylo intenzivní,“ líčí Komárková první kulturní šok. Po necelém roce stráveném v zemi konflikt hodnotí jako nepříjemnější hádku, ale nic neobvyklého.

Kromě barevných ozdob a vánočních světýlek si návštěvníci brněnských adventních trhů vychutnají bohatý kulturní program hned na několika místech.
Zájem o vánoční trhy v Brně roste, zvyšuje se počet návštěvníků z Prahy

Během svého pobytu měla v plánu navštívit právě i Náhorní Karabach, území v jihozápadním Ázerbájdžánu s arménským obyvatelstvem, o které vedou obě země dlouhodobý spor. „Do Karabachu, který tehdy ještě spravovali arménští separatisté, jsem měla jet v březnu stále ještě otevřeným koridorem. Bylo to velmi riskantní, jela bych na zakázané území, jehož hranice hlídali ruští vojáci. Vzít mě tam měl prodavač, který oblast zásoboval mléčnými výrobky. Den před odjezdem jsem si cestu rozmyslela,“ vykládá brněnská studentka. Její rozhodnutí se ukázalo jako správné, když se další den koridor uzavřel.

Pobyt v zemi jí komplikovala i skutečnost, že neuměla arménsky ani rusky a domluvit se mimo univerzitu anglicky bylo podle ní téměř nemožné. „Začala jsem se učit arménsky, rusky teď už alespoň rozumím. Na univerzitě byli velmi vstřícní a vypsali mi kurzy dějin umění, které jsem potřebovala, navíc všechny individuální a v angličtině,“ oceňuje Komárková.

Arnoldová vila v Brně. Slavnostní otevření s komentovanými prohlídkami se konalo ve čtvrtek 14. prosince.
VIDEO: Arnoldova vila v Brně po velké rekonstrukci. Nahlédněte dovnitř

Že se začala učit místní jazyk, jí přišlo vhod po částečné ruské mobilizaci, kterou vyhlásil ruský prezident Vladimir Putin loni na podzim a která vyvolala vlnu migrace. „Arménie, do které jsem přijela, se velmi lišila od té, ze které jsem odjížděla. Zezačátku jsem na ulici bývala jediná blondýna. Při mém odjezdu byla v zemi kvůli migraci už spousta Rusů,“ líčí Komárková.

Právě s Ruskou si ji místní kvůli slovanskému vzhledu často pletli. „To, s jakým přístupem jsem se jako cizinka setkávala, se velmi měnilo. Vlna ruských imigrantů zapříčinila, že se zvedly ceny nájmů i potravin. V centru města se najednou mluvilo rusky. Když jsem šla jednou nakupovat na trh, prodavač si na Rusy začal stěžovat. Myslel si, že jsem také z Ruska a začal mi vyčítat, že je teď kvůli nám draho,“ vypráví studentka s tím, že už mu v té době dokázala arménsky vysvětlit, odkud je.

Na to, že by její světlé vlasy mohly v Arménii vyvolávat rozruch, ji už před odjezdem upozornil vyučující, který jí doporučil, aby se obarvila. „Sarkasticky jsem odpověděla, že jsem vždycky přemýšlela nad světle růžovou a tím naše konverzace skončila. Ale když jsem do Jerevanu přijela, byla jsem catcallingu vystavená velmi často, muži na mě na ulici pokřikovali třeba dvacetkrát denně,“ přibližuje Komárková.

Nepříjemný zážitek si odnesla z cesty taxíkem. „Řidič mě celou cestu sledoval ve zpětném zrcátku a něco ťukal do mobilu. Pak mi najednou strčil obrazovku pod nos a já jsem si přečetla, že jsem moc pěkná a že by se na mě chtěl dívat celý den. Naštěstí jsem už před vystoupením z auta pootevřela dveře, hned potom jsem slyšela, jak cvakly zámky. Než jsem stačila zaplatit, sdělil mi, že mě políbí,“ popisuje mladá žena. Když si na sebe vzala šaty, jiný muž u ní v autě zastavil a rusky se zeptal, za kolik. „To všechno se mi stalo v prvním měsíci, bylo to hrozně nepříjemné,“ svěřuje se Komárková.

Redakce Deníku se vydala na srovnávací nákup drogerie do Rakouska.
Cena drogerie v tuzemsku? Nákup vyšel o dvě stovky dráž než v Rakousku

Aby se takovým zážitkům vyhnula, začala nosit jen dlouhé kalhoty, mikiny a sluneční brýle. „Situace se změnila až právě s příchodem Rusů, najednou tam byla blondýn spousta a já už jsem nebyla zajímavá. V druhém semestru jsem mohla nosit, co jsem chtěla,“ podotýká Brňanka.

V zemi cestovala i stopem a aby omezila riziko, vymyslela si systém informací, které řidičům sdělovala. „Nosila jsem prstýnek, aby to vypadalo, že jsem vdaná. Když mi situace připadala bezpečná, řekla jsem pravdu o tom, že v Jerevanu studuji. Když bylo potřeba víc ostražitosti, tvrdila jsem, že mám v Česku manžela. A když jsem se bála nejvíc, prohlásila jsem, že mám arménského manžela, to zabralo pokaždé,“ směje se studentka. Jako důkaz ukazovala fotografii s arménským známým a jeho synovcem.

Známou budovu na nároží brněnských ulic Nádražní a Bašty nabízí město k pronájmu.
Ikonická budova Čedoku u nádraží v Brně je k mání. Roční nájem jsou dva miliony

Manželství a tradice mají podle Komárkové v křesťanské Arménii velkou váhu. Studentka navíc sdělila, že obtěžování, se kterým se setkala, obvykle nepřipadá v úvahu u místních dívek. „Vůči Arménkám si tamní muži takové chování nemohou dovolit. Slyšela jsem o několika případech, kdy muže, který se choval nevhodně k dívce, navštívili všichni její bratranci a vysvětlili mu, že se to nedělá,“ vypráví Komárková.

Během svého pobytu se ale setkala také s neobyčejnou velkorysostí. „Arméni umí být neuvěřitelně pohostinní a k hostu se chovají jako k polobohu. Jednou nás svezla stopem skupinka mužů. Dali nám jídlo, ubytovali nás, opili a vzali střílet z kalašnikovů,“ vzpomíná studentka.

Kapři z vizuálního stylu Brněnských Vánoc se nachází v prostorách fontány u Janáčkova divadla v Brně.
Kapři připluli. Podívejte, jak vypadá fontána u brněnského Janáčkova divadla

Když se zvedly v Jerevanu ceny nájmů, jedna z doktorandských studentek nabídla Komárkové bydlení. „Její bratr studoval v Drážďanech, takže měli doma jeden pokoj volný. Pro mě to byla jedinečná příležitost bydlet s arménskou rodinou a byl to ten nejlepší zážitek. Rozmluvila jsem se arménsky, prožila s nimi Velikonoce, jedla jsem typické domácí jídlo, například čurčchelu, což je kavkazská sladkost z ořechů a hroznové šťávy. A bylo fajn mít zase starostlivé rodinné zázemí,“ líčí Brňanka.