Funkcionalistický skvost díky němuž znají Brno lidé z celého světa. Jedním slovem Tugendhat. Svou jedinečností získala místo na seznamu památek UNESCO. Brno zdobí už devadesát let, právě v prosinci roku 1930 se po kolaudaci stavby do rodinného domu v dnešní Černopolní ulici nastěhovala rodina Tugendhatových. Greta a Fritz Tugendhatovi si dům nechali postavit podle projektu německého architekta Ludwiga Miese van der Roheho.

Pozemek Greta Tugendhatová získala jako svatební dar od svého otce Alfreda Löw-Beera. "V září 1928 přijel van der Rohe na pozvání manželů Tugendhatových do Brna a nadšen polohou parcely s nádherným výhledem na město, ale také vynikající architektonickou a stavební produkcí v tehdejším Brně, zakázku přijal," píše se v Internetové encyklopedii dějin Brna.

Hotový projekt předložil vad der Rohe už v prosinci téhož roku, samotná stavba začala na podzim 1929 a netrvala ani rok a půl. "Jedinečnost projektu spočívá v použití nosné ocelové konstrukce, bylo to poprvé v historii u stavby rodinného domu. Ta umožnila libovolné nakládání s vnitřním prostorem a velkorysé prosklení fasády," napsaly do Brněnského architektonického manuálu autorky Petra Hlaváčková a Lucie Valdhansová.

Vila Tugendhat v datech
1929 – Začala stavba domu podle projektu architekta Ludwiga Miese van der Roheho.
1963 – Vila se stala kulturní památkou.
1982 – Kvůli špatnému stavu památky nařídil nový vlastník, město Brno, rekonstrukci.
2001 – Vila se dostala na seznam památek UNESCO.
2012 – Po pomátkové obnově vila získala zpět podobu ze 30. let.

Jak doplnily, funkcionalistická stavba vyvolala mnohé diskuze v řadách odborné veřejnosti. Zatímco americký teoretik architektury Philip Johnson ji přirovnal k athénskému Parthenonu, domácí nešetřili kritikou. "Vytýkali jí nabubřelost a luxus prezentovaný drahými materiály a nepřiměřenou rozhlehlostí. Podle českého teoretika Karla Teigeho byla vila vrcholem snobismu a označoval ji za slepý proud moderní architektury," doplnily Hlaváčková a Valdhansová.

Podle ředitelky vily Ivety Černé byl důvodem fakt, že se čeští architekti v době hospodářské krize, na konci 20. a počátku 30. let, soustředili na sociální výstavbu. "Honosná vila pro ně byla symbolem přílišného luxusu. Zastání však měla u techniků, třeba Miloslav Prokop obdivoval nákladné technické vybavení domu a zdůrazňoval, že riziko spojené s vývojem techniky bylo vždy na straně těch, kteří měli přebytky," poznamenala Černá.

Tugendhatovi v domě bydleli necelých osm let. V roce 1938 kvůli nacistické hrozbě prchli do Švýcarska. Jako židovský majetek vilu zabavili nacisté a při okupaci došlo k prvním stavebním úpravám. Tou dobou vila sloužila jako konstrukční kancelář továrny na výrobu leteckých motorů.

Devastující pro ni byl zejména pobyt vojáků rudé armády. Ti na konci války v prostorách vily ustájili koně. „I přes útrapy druhé světové války měla velké štěstí, že ji výrazně nepoškodilo bombardování Brna. Ačkoliv při jednom z náletů tlaková vlna rozbila všechna okna,“ zmínila kurátorka Valdhansová, která společně s týmem Studijního a dokumentačního centra vily Tugendhat pomohla poválečné osudy domu zpracovat do výstavy RE.CAPITULATION.1946.1996.

Výstava je součástí cyklu RE.FLECTION.TUGENDHAT.90 k výročí stavby. Lidé na ni nahlédnou v technickém podlaží vily. „Historické fotografie mapují jednotlivé střípky a osobní svědectví dokreslující osud původně rodinného domu. Jeho využití v druhé polovině dvacátého století radikálně proměnilo,“ doplnila ředitelka vily Černá.

Po válce došlo ve vile k drobým, především záchranným pracem. Její hlavní prostor se také na třicet let proměnil v tělocvičnu soukromé baletní školy Karly Hladké. Později dostala vilu do správy Dětská nemocnice a zařídila v ní rehabilitační oddělení pro děti s vadami páteře.

Rodinný dům se tak proměnil ve zdravotní středisko. "V horním obytném patře, kde byly dřív ložnice, vznikly ordinace lékařů, kteří však využívali například původní vestavěné skříně Tugendhatových. V dětských pokojích vznikly učebny s lehátky pro děti, hlavní obytný prostor zůstal nadále tělocvičnou a do technického podlaží byly situovány šatny," doplnila Valdhansová.

Kvůli nedostatečné údržbě a špatnému využití byla na konci 70. let vila v tak špatném stavu, že ji musela Dětská nemocnice opustit. Vila se dostala do majetku Brna a začalo se mluvit o rekonstrukci, kterou se už od 60. let snažil prosadit architekt František Kalivoda.

Opravy začaly v roce 1982. Cílem bylo proměnit vilu v reprezentační objekt města. "Přístup veřejnosti byl od začátku vyloučen. Po rekonstrukci se Tugendhat stala mimo jiné i jevištěm mnohých politických jednání," uvedla Valdhasová.

O kulturním využití vily se rozhodlo až v roce 1993. Muzeum města Brna ji zpřístupnilo veřejnosti jako první instalovanou památku moderní architektury v České republice. Dům se stal národní kulturní památkou a získala charakter muzea. V roce 1996 přibyly v interiéru repliky původního nábytku a bronzová kopie Lehmbruckova torza.

V roce 2001 se dostala na prestižní seznam památek UNESCO.  Původní podobu ze 30. let vrátila vila až památková obnova v letech 2010 až 2012. "Tehdy byly restaurátorsky ošetřeny všechny původní dochované prvky a chybějící byly nahrazeny přesnými replikami," dodala Valdhasová.

Při památkové obnově bylo cílem zachovat co největší autenticitu. Pracovníci proto používali původní materiály i technické vybavení. "To si žádá i následnou speciální péči o ušlechtilé povrchy a restaurování zařízení a vybavení," poznamenala ředitelka Černá.

I při běžném provozu tak musejí na opravách vily pracovat. "Jelikož je vila Tugendhat za normálních okolností otevřena celoročně, provádí se technologicky a časově náročnější opravy během každoročních sanitárních dní. Letos jsme nucené uzavření vily z důvodů pandemie, využili k realizaci těchto činností v březnu a dubnu," doplnila Černá. V příštím roce plánuje například obnovit fasádní nátěr.

Nyní, po dočasném uzavření kvůli koronaviru, památka opět vítá návštěvníky. Od čtvrtka je pro veřejnost znovu otevřená zahrada i výstava v technickém podlaží, komentované prohlídky zástupci vily znovu spouští v úterý. „Ve vile jsem byla asi třikrát a pokaždé jsem se dozvěděla něco nového,“ pochvalovala si třeba studentka architektury Valerie Wernerová.

Rekonstrukci vily si Brňané připomněli nedávno v cyklu výstav k devadesátému výročí. Nyní v prostorách vily uvidí právě fotografickou výstavu RE.CAPITULATION.1946.1996., a to až do 27. prosince. Zástupci vily na ni navážou dalším výstavním projektem. Původně měly být oslavy výročí větší, kvůli koronaviru ale plánované společenské akce zástupci vily zrušili.