V budově dnes už bývalého nádraží v Drásově na Brněnsku kdysi žil její dědeček s babičkou a následně také rodiče. Nyní v něm Romana Konečná bydlí se svými dětmi a matkou. Protože se domu nechce zbavovat, pustila se do jeho oprav. A už po pár dnech dokázal dům své obyvatele překvapit.

Dělníci objevili ukryté historické dokumenty. „Nedávno za námi přišli dělníci s nějakými papíry. Říkali, že je našli za komínem," řekla Brněnskému deníku Rovnost Konečná.

Po prozkoumání listin rodina zjistila, že pocházejí z konce devatenáctého století. „Německé písmo bylo celkem čitelné a papír byl taky v docela ucházejícím stavu," řekla matka Konečné Maria Bínová.

historie nádraží a železniční budovy
- budova byla vystavěná v roce 1895
- trať z Brna do Německého Brodu měla původně vést jinudy. Tehdejší starosta František Ondráček díky známostem prosadil trasu přes Drásov
- nádraží bylo jak pro nákladní přepravu, tak pro osobní
- postavení nové elektrifikované trati přes Čebín znamenalo konec osobní dopravy do Drásova
- nákladní vlaky okolo budovy projížděly ještě v devadesátých letech
- před vytrháním kolejí kolem roku 2000 tudy slavnostně projel také parní vlak
- rodina Bínova se ve stanici zabydlela v roce 1956

Ženy na začátku týdne listiny odvezli do brněnského Národního památkového ústavu. Zaměstnanci instituce je nyní prozkoumají. „Jsou tam třeba doklady o zásilkách nebo drážní formuláře. Uděláme jejich soupis, listiny označíme a katalogizujeme," přiblížil ředitel brněnské pobočky Zdeněk Vácha.

Po výzkumu papíry ženám vrátí. „Běžně takovéto věci totiž nezkoumáme. Majitelky mají nyní více možností, co s nimi udělat. Můžou je například poskytnout archivu nebo některému drážnímu muzeu," doplnil Vácha. Romana Konečná ani její matka se ještě nerozhodly, kterou z variant si vyberou.

Podle odborníků zatím nelze ani říct, jakou mají listiny hodnotu. „Takové dokumenty běžné moc nejsou, dřív je často skartovali. Před určením ceny je ale musíme nejdříve vidět," vysvětlil Radomír Ševčík z Moravského zemského archivu v Brně.

I kdyby papíry byly pro historiky bezcenné, ženy jsou z nich nadšené a vnímají je jako součást pro ně důležitého stavení. „Kromě nich jsme tady našly třeba staré mapy dráhy po dědečkovi," přiblížila Konečná.

Její děd v domě žil se svou ženou od roku 1968. „Nádražní budova stojí už od konce devatenáctého století. Po zrušení provozu dráhy ji železničáři převedli do majetku drásovského národního výboru. Od něho ji získal dědeček, protože na dráze dlouho pracoval a byl tady i v pronájmu," objasnila Konečná.

Od té doby její rodina v domě žije. „Například naše kuchyně bylo místo, kde se kdysi prodávaly lístky," sdělila.

V domě zůstala třeba původní kůlna, schodiště nebo parkety. „V dětském pokoji už byly hodně prošoupané. Muselo tudy procházet mnoho lidí," vylíčila Bínová.

Ženy těší, že se u domu občas někdo zastaví a zajímá se o něj. „Někteří vědí, že je to bývalé nádraží a chtějí vědět víc," řekla Konečná.

Ačkoli rodině kdysi kolem domu pravidelně projížděly vlaky, nyní tam už koleje nejsou. „Kolem roku dva tisíce je železničáři odstranili," doplnila Konečná. V bývalém kolejišti teď roste houští.

Kdo v současnosti také sní o životě na bývalém nádraží, musí být trpělivý. „Je to státní majetek a koupě takového místa se může táhnout i několik let," vysvětlil mluvčí Správy železniční dopravní cesty Marek Illiaš.

EVA NAGYOVÁ