Historické válčení táhne celé rodiny. Mezi francouzskými granátníky staré gardy pálí z mušket například Jiří Knapek z Bučovic na Vyškovsku i jeho dvanáctiletý syn. „Je nás tu celkem pět, včetně manželky a malé dcerky. Jsme od Slavkova, proto jsem se o napoleonské války zajímal od mládí v osmdesátých letech, a posledních osm let jezdíme všichni na bitvy. V Dobšicích jsme myslím popáté,“ říká Knapek.

I jeho syn Jiří nosí granátnickou uniformu hrdě. „Podíváme se po Evropě, je to adrenalin. Vojenská historie mě baví, a doufám, že u ní vydržím co nejdéle,“ povídá mladičký francouzský voják.

Zatímco se pěchota staví do řad a pálí první salvy, řinčí i šavle při potyčkách uherských hulánů a francouzské jízdy a své pozice zaujímají i dělostřelci. Znalec vojenské historie Ladislav Mucha mezitím divákům přibližuje historické okolnosti. „Když 10. července 1809 bitva vypukla, strhla se nad Znojmem velmi silná bouře. Vojáci proto nemohli střílet z mušek a museli útočit na bodáky. Mrtvých a těžce zraněných kvůli tomu rychle přibývalo,“ vysvětluje Mucha.

A doplňuje výmluvná čísla. „Znojmo mělo tehdy dvanáct tisíc obyvatel. Do bitvy se zapojilo a v kraji posléze zůstávalo ve svých leženích na sto šedesát tisíc vojáků,“ poukazuje Mucha.

Pozornost si mezitím s příznačnou rozhodností berou dělostřelci. Zejména dvojice francouzských těžkých děl je k nepřeslechnutí. Ale činí se i rakouští kanonýři v hnědých kabátech. Mezi nimi i Iva Lužová od Slavkova. „K dělům jsem chtěla vždycky. Je to sice fyzicky náročná práce, ale mě to baví. Ostatně většinou spíš nabíjím, a nebo podávám patrony, což zas tak těžké není. Pracuji jako pečovatelka, tak si na bitvy chodím odpočinout a vyčistit hlavu,“ vypráví Lužová.

Manévry na louce pomalu končí a vojska se stahují k brodu, kde následují závěrečné potyčky. O brod s chutí bojují pěšáci i jízda. „Byl jsem tu poprvé a nejlepší bylo, když jsme je zahnali do řeky,“ usmívá se po bitvě Rada Stoka z Ostravska v uniformě rakouských granátníků.

Spokojení jsou i diváci. „O bitvě jsem už víckrát slyšel, ale jsme tu poprvé. S malým synkem jsme se drželi kvůli hluku kousek dál, ale líbilo se to nakonec jemu i nám,“ pochvaluje si Jiří Kotáb.

O kus dál si vylévá vodu z jezdeckých bot hlavní organizátor Ivan Vystrčil. „Nikdo se nezranil, návštěvnost stoupá. A příští rok doufám výročí oslavíme náležitě,“ říká s úsměvem.