Ještě než naplnil tortilu smaženou plackou s cizrny – falafelem – rozvyprávěl se. Muž obsluhující v rychlém občerstvení v Hodoníně pochází z Afghánistánu, odkud před lety odešel kvůli válce. „Byl tam jen boj,“ pokrčil mladík rameny. Práci našel na jihu Moravy, kde s kolegy připravuje jídlo do pozdních nočních hodin. O zákazníky nemají nouzi.

Ředitel Okresní hospodářské komory Hodonín Michal Švagerka právě na službách dokládá, proč má město a jeho okolí dlouhodobě vyšší nezaměstnanost než jiné regiony. Jedním z důvodů je složitá přeměna mentality většinového obyvatelstva zvyklého spíše na tradiční průmysl než poskytování služeb.

Ilustrační foto.
Třídní knihy nemohou volně ležet na stole. GDPR přinese víc souhlasů i zamykání

Příklad jsou rychlá občerstvení. Zatímco lidé z Balkánu, Vietnamu či Blízkého východu dokáží své podniky rozvíjet, Hodoňané až na výjimky stánky rychle zavřeli. „Od padesátých let přicházeli lidé do hornictví, k armádě nebo k fabrikám s těžkým průmyslem. Taková typologie obyvatel se pak na služby přeorientovává daleko hůře. Trvá to déle, protože místo fyzické síly jsou najednou zapotřebí spíše komunikační dovednosti,“ vysvětluje Švagerka.

Přibližně třicet let provozovala rodina Bronislavy Zemanové rychlé občerstvení u zimního stadionu, kam chodily na párek v rohlíku celé rodiny. Poslední párky prodala před pěti lety, poté v budově stoupla cena za nájem. „Dnes bychom museli návyky také změnit. Lidi už jsou zvyklí chodit pro jídlo v pozdějších hodinách. My jsme se tomu přizpůsobovali například při hokejových zápasech, kdy jsme měli otevřeno déle,“ vzpomínala Zemanová.

Otevírací doba je podle ní i ředitele Švagerky ukázkou (ne)přizpůsobení se novým trendům. „U nás jsou lidé zvyklí mít pevnou pracovní dobu a pak si dělat svoje věci. Jenomže mladí chtějí jíst večer, když se jdou bavit. Je to o tom být v práci tehdy, když mají ostatní volno,“ sdělila Bronislava Zemanová.

Ilustrační foto.
27 nechtěných: obcím vadí rušení matrik, někde je zachraňují svatby na hradě

Hodonín sice netěží z turistické atraktivity jako třeba Mikulov nebo Lednice na Břeclavsku, opřít se však může o zoo, lázně či přístaviště. „Velmi by pomohlo ještě propojení s Baťovým kanálem a následně vrátit řeky k náměstí. Dalo by se odtud plout až do Otrokovic. To by byl potenciál pro další služby. Nebylo by to až tak výrazné, ale orientace na ně by městu pomohla. A postupně k tomu dojde,“ je přesvědčený někdejší šéf úřadu práce Vladimír Šťáva.