Nůžky nešmikají a holičské strojky nedrnčí. Za to telefon vyřvává v jednom kuse. Vzduch není nasycený smíšenou vůní barvy na vlasy a šamponu. Za to dezinfekce cítit je. Kvůli covidu zapovězená brněnská kadeřnictví, holičství, manikúry a pedikúry v pondělí po zhruba půl roce otevřely. Avšak za přísných podmínek.

Mezi nimi i kadeřnické studio Zuzana. Malebné, lehce zapadlé místo v Černých polích, kde normálních dobách voní káva, hučí fény, ševelí lidé. „Jsme nesmírně rádi. Na tomto místě sídlíme asi dvanáct let. Klientela je ustálená. Těšíme se na sebe. Není to jen o péči o vlasy. Zkrátka se vždy rádi vidíme, popovídáme si,“ vypráví majitelka salonu Zuzana Malíková.

Telefon s objednávkami jim od minulého týdne zvoní v podstatě nonstop. „Dobrý den. Kdy? Počkejte. Mhm. Ano. To by šlo. Budeme se těšit. Tak díky, nashle,“ odpovídá volajícímu zvesela druhá z holiček Lucie Cuperová. Sotva hovor ukončí, mobil znovu zavibruje. „Od rána do večera,“ povzdechne si s úsměvem. Sice pod respirátorem, ale oči nelžou.

V kadeřnictví obyčejně vysedává kolem osmi lidí najednou. Pijí kávu, čtou si, klábosí. Nyní tam kromě dvou kadeřnic není nikdo. Jedno z omezení totiž zní, že v zařízení může být na jednu holičku jeden klient. Po každém zákazníkovi pak musí vše dokonale vydezinfikovat. „Upřímně jsme z toho rozčarované. Když se podíváte do supermarketu, je tam hlava na hlavě. My bychom přitom zvládli dodržovat bezpečná opatření při daleko větším počtu klientů. Ale hlavně, že je otevřeno. Před dvěma měsíci jsem už přemýšlela, že vypovím nájem. Bylo to šílené období. Á, dobrý den,“ obrací se Malíková na nově příchozí ženu.

Je vysoká, elegantně oblečená a má kratší vlasy černé jako uhel. „Negativní test nemám, ale byla jsem očkovaná. Počkejte, ukážu vám certifikát,“ říká, šátrajíc v kabelce. Trochu s sebou cukne, když zazvoní telefon. Za posledních deset minut už potřetí.

Malíková ženu usadí do křesla na druhém konci místnosti. Zakloní ji hlavu a pustí vodu. Ze svého umu za oněch šest měsíců nic nezapomněla. Příchozí nejprve důkladně myje hlavu, poté ručníkem suší vlasy a následně ji vede před zrcadlo. Zkušeným okem si účes přeměřuje ze všech stran. Chvíli si vysvětlují, jak jí má vzít ofinu.

Cuperová pendluje mezi telefonem a zázemím, kde se chystá na příchod dalšího klienta. Vždy udělá zhruba deset kroků, ale mobil vyžaduje pozornost s železnou pravidelností. „To k nám dnes přišly dvě paní. Měly klasický odrost. Nebylo poznat, co jsou jejich vlasy a co barva,“ zasmějí se obě ženy.

Jejich denní chléb. Náznak normálního života, který po roce s covidem působí až snově.

Doufejme, že vydrží.

I v dalším salonu chybí onen život, který je pro ně – v době, kdy byl svět příčetný – příznačný. I přesto je kadeřnictví Táňa Kmenta elegantní, moderní, slunné.

Je v něm pět lidí – recepční, dvě kadeřnice, dvě zákaznice. První den otevření zvládli na výbornou. „Připraveni jsme byli. Jen jsme přemýšleli, jak kontrolovat testování, jelikož jsme nedostali přesné instrukce. Z toho jsme rozpačití. Hrozí totiž kontroly a bojíme se, abychom splnili všechny náležitosti. Nařízení je tolik a mění se tak často, že se v tom člověk prostě nevyzná,“ popisuje majitel Táňa Kment.

Její zaměstnankyně zatím finišuje své dnešní několikáté dílo. „Zaklonit hlavu. Tak, tady to přistřihneme,“ říká.

Další klientka sedí osamocená a listuje časopisem. „Neee, nefoťte mě, ne takhle,“ zasměje se zvesela. Čeká totiž, až se jí usadí barva.

Pro kadeřnictví Kmenta se toho opatřeními příliš nezměnilo. „U nás máme systém jedna zákaznice, jedna kadeřnice vždy. V mezičase nestříháme a nebarvíme někoho dalšího. I na metry čtverečné jsme vyšli s rezervou,“ líčí Kmenta.

Zájem majitelka neeviduje tak obrovský, jak očekávala, avšak věří, že to je jen přechodné. „Trošku jsme prodloužili pracovní dobu, abychom všem vyšli vstříc. Čekali jsme o trochu větší nával, ale většina se objednává. Jsme rádi, že o zákazníky nepřicházíme. Z toho jsem měla obavy. Snad se brzy vrátí i ostatní,“ uzavírá Kmenta.