K této činnosti přivedla manželský pár náhoda. „Žena kdysi na vycházce nedaleko Šebetova potkala značkáře. Ti nás v začátcích nasměrovali,“ vzpomíná Cikánek.

Dodává, že museli projít školením. Po absolvování kurzu nový adept označí prvních dvacet kilometrů v doprovodu s instruktorem. „Kromě toho pořádá klub turistů každé tři roky školení, jejich součástí je například topografie. Nelze hned vyrazit a začít malovat značky,“ pokračuje muž.

Ročně označí trasy o délce zhruba třiceti kilometrů. „Většinou obnovujeme ty stávající. Někdy je to náročné na čas. Horší to bylo hlavně, když jsem chodil do zaměstnání,“ uznává turista.

Do terénu vyrážel s manželkou o víkendech nebo dovolených. „Od minulého roku jsem v důchodu. Značení je tak pro mě nyní snadnější, manželka ale ještě pracuje,“ popisuje současný stav.

S ženou pracují na stezkách pouze na Blanensku na základě rozpisu od Klubu českých turistů. Značky je nutné obnovit zhruba každé tři roky. Klub turistů nadšencům proplatí výdaje spojené s dopravou. „Většina lidí, kteří se tomu věnují, je v důchodovém věku,“ upozorňuje muž. Turistické značení je podle něj i v dnešní době nezastupitelné. „Nelze spoléhat jen na mobilní telefony. Signál není všude a každý nemá aplikaci s mapou. Se značkami je turistika navíc snazší,“ myslí si.

Při tvorbě a obnově značek není nouze o dramatické momenty. „Jednou nás napadlo hejno divokých vos. Jindy jsme zas museli naštvané ženě vysvětlovat pořezání jabloně, která značení zakrývala. Nakonec to vždy dobře dopadlo,“ připomíná si některé chvíle.

O ukončení činnosti zatím neuvažuje. „Vše samozřejmě záleží na zdravotním stavu a dalších okolnostech. Nyní značíme běžkařské trasy na Drahanské vrchovině,“ říká.