Jak jste začínali s rozjezdem Jihomoravského kraje? Co všechno jste tehdy museli řešit?

Krajští zastupitelé nás zvolili 20. prosince 2000. Začínali jsme ale dřív, protože o řadu majetků jsme museli bojovat. Ještě před ustavujícím zastupitelstvem jsme řešili půjčku dvacet milionů korun u Komerční banky. Bylo to úsměvné, protože když jsme přišli do banky a chtěli jsme čerpat úvěr, tak nám řekli, že si musíme za tisíc korun zřídit účet. Jako radní jsme dali dohromady tu tisícovku, kolega Šmíd ji vložil v bance na účet a druhý den jsme mohli čerpat dvacetimilionový úvěr. A byli jsme tak první a jediný kraj s rozpočtem už v roce 2000. Všechny ostatní ho měly až v roce 2001.

Jaké bylo vaše první hejtmanské auto?

Souhlasili jsme s přidělením tří pracovníků z ministerstva zemědělství pod podmínkou, že jeden z nich bude řidič s autem. A čekali jsme, jaké dostaneme. Byla to červená felicie, která měla najeto 150 tisíc kilometrů. V ní jsem pak objížděl kraj. Mělo to tu výhodu, že jsem mířil do řady krajských institucí včetně škol inkognito. Když jsem třeba dorazil na setkání podnikatelů v brněnském hotelu Voroněž k červenému koberci, tak vrátný řekl: Vypadněte, my tady čekáme na hejtmana. (smích)

Stanislav Juránek
- Narodil se 24. ledna 1956 v Brně.
- Vystudoval lesní inženýrství na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně.
- V letech 2000 až 2008 byl za lidovce hejtmanem Jihomoravského kraje. V letech 2010 až 2016 byl senátorem, od října 2017 je poslancem.
- S manželkou Helenou je ženatý 36 let, mají tři syny a čtyři vnučky.

Jak jste vybrali budovu krajského úřadu?

Budovu hejtmanství našli už před námi úředníci z okresního úřadu Brno-venkov. Hledali to tehdy s tím, že by to měla být historická budova, kde zasedaly moravské zemské stavy. Určitá míra vznešenosti spolu s prostornými chodbami kraji sluší.

Kdy a proč padlo rozhodnutí přejmenovat kraj z Brněnského na Jihomoravský?

Poprvé tahle otázka padla ještě před prvními krajskými volbami, když jsem objížděl kraj a v Dolních Bojanovicích na Hodonínsku se mě ptali, proč se kraj jmenuje Brněnský, a ne Jihomoravský. Mimo Brno pak tento názor zazníval unisono. Jako čtyřkoalice jsme pak šli do voleb s tím, že budeme usilovat o to, aby se název změnil na Jihomoravský kraj. Poté jsme našli silného spojence, a to byli Jihočeši. Společně jsme pak dali tento návrh.

Proč se v roce 2005 rozšířil kraj o obce na Tišnovsku, které původně patřily ke Kraji Vysočina?

Tehdy chtělo k Jihomoravskému kraji přistoupit 144 obcí. Bylo to politicky těžké období, protože většina byla právě z Kraje Vysočina, který to tehdy bral jako útok proti sobě. Proto jsme přijali usnesení, že se budeme zabývat pouze těmi žádostmi obcí, které to schválí v zastupitelstvu. Nakonec jich bylo jen pětadvacet.

Co považujete za svůj největší úspěch ve funkci jihomoravského hejtmana?

Mnoho věcí se podařilo. Za stěžejní považuji dvě. Jednou z nich je integrovaný dopravní systém. Jsme jediný kraj, který stoprocentně využívá železnici. Pracovali jsme na tom deset let. Je to velké dílo, které se podařilo prosadit i díky velké snaze všech krajských zastupitelů. Za druhý úspěch považuji, že se nám podařilo zabránit prodeji brněnského letiště v Tuřanech. Mělo se proměnit na logistickou zónu. Tehdy jsme k tomu potřebovali ministra dopravy Milana Šimonovského a jeho rozhodnutí. A díky nám a našim snahám se vlastně podobně osamostatnilo i ostravské letiště Mošnov a karlovarské letiště.

Co se vám naopak nepovedlo dotáhnout jako hejtmanovi do konce tak, jak jste si představoval?

S odstupem času mě mrzí některé školy, které jsme jako kraj neudrželi. Nejvíc slévárenská průmyslovka v Brně, protože jsem přesvědčený, že s pomocí podnikatelů a firem ji šlo jako krajskou školu udržet. Přesto jsem přesvědčený, že máme školství na vysoké úrovni.

Jak si vysvětlujete, že jste v křesle hejtmana vydržel osm let?

Byla za tím podpora konkrétních lidí a obcí, které jsem jako hejtman objížděl. Lidé mě přijali mezi sebe a mohl jsem s nimi sdílet radost ze života. Bral jsem je jako partnery a díky tomu se mi podařilo uspět jako hejtmanovi osm let.

Jak se vám spolupracovalo s Michalem Haškem, který se pak stal vaším nástupcem?

Ze začátku špatně, protože jsme skončili v opozici a přes určité naše návrhy najednou spousta věcí byla špatná. Nicméně po dvou letech hejtman Hašek našel cestu ke spolupráci. A bylo to podle mě především proto, že jsme nikdy nebourali jeho nápady, naopak jsme je podporovali.

Jihomoravský kraj se má stát v roce 2022 třetím nejlidnatějším v České republice. Myslíte si, že je na to připravený v dopravě, sociální oblasti a ve zdravotnictví?

V tuto chvíli vidím největší problém v sociální oblasti. V posledních letech kraj ustoupil z aktivní sociální politiky. Už teď je Brno nejstarší město, co se věkového průměru týká. Vadí mi, že to kraj řeší z roku na rok, ustoupil tak od víceletého financování sociální oblasti. Tento způsob totiž dával záruku i těm poskytovatelům služeb, kteří nejsou přímo příspěvkovými organizacemi kraje. Je také potřeba víc investovat do sociálních zařízení.

Troufáte si odhadnout, jak dopadnou letošní krajské volby ?

Netroufám, protože může nastat cokoli. Budu však velmi rád, pokud všichni kandidáti řeknou konkrétně, co pro kraj chtějí udělat místo toho, aby se hádali tak, jako je tomu na celostátní úrovni.

Ještě jako hejtman jste začal běhat delší tratě. Věnujete se stále tomuto sportu?

Běhám pořád. Největší úspěch jsem měl před pěti lety, kdy jsem uběhl Moravský ultramaraton, který trvá týden. A každý den se běží třiačtyřicet kilometrů a je tam převýšení zhruba tisíc metrů. Běhá se hvězdicovitě do Lomnice u Tišnova. Šest roků jsem se o to pokoušel, než se mi sedmý rok podařilo zvládnout všechny etapy. A nejhorší je poslední, kde absolvujete dvakrát stejný okruh. Když běhám třeba mezi vinicemi a vidím množství odvedené práce, tak si myslím, že jsme pracovitý a vytrvalý kraj.