V bistru vaří tradiční pokrmy z Latinské Ameriky a Mexika, zejména různé typy plněných pšeničných nebo kukuřičných tortill. Původně si přitom myslel, že se stane mechanikem. „S otcem jsem trávil hodně času v dílně, ani mě nenapadlo, že bych měl někdy vařit. Poprvé jsem v kuchyni pracoval jako výpomoc až ve Spojených státech,“ ohlíží se Esteban.

Do USA přišel za prací. V kuchyni tam pracoval jedenáct let. V Americe se také seznámil se svou současnou ženou Monikou, která s ním v bistru pracuje. Spolu vychovávají osmiletou dceru.

Právě kvůli ní se rozhodli přestěhovat do České republiky. „Žena mi říkala, že jsou tu dobré školy. Tak jsme to zkusili a jsem spokojený,“ bilancuje. Jeho snem je otevřít si vlastní restauraci.

Ilustrační foto.
Průtah Břeclaví má ochránit váha. Hlídky na motorkách vytipovávají těžké kamiony

V Česku by rád zůstal, chybí mu tady pouze rodina, která zůstala v Guatemale. S otcem trávil v mládí veškerý čas.

Jediné problémy mu v Břeclavi způsobuje čeština. „Někdy je to složité, třeba v obchodě se občas musím lidí zeptat, jestli by mi něco nepřeložili. Ale učím se,“ prohlašuje odhodlaně. S jazykem mu pomáhá i jeho dcera, která mluví plynně česky, anglicky a španělsky.

Při otázce, co má na Česku rád, se mu rozzáří oči. „Miluji guláš. Zvlášť ten od tchyně. Bez něj nikdy dlouho nevydržím,“ směje se Esteban.

DOMINIKA SVOBODOVÁ

Ilustrační foto
Veřejných domů u hranic razantně ubývá