Cílem plavby je sdílení dobrodružství z cest a poznávání cizích kultur. „Díky dobrému propojení vodních cest a je to možné i v našem transevropském měřítku,“ podotýká Bednář.

Chce také do povědomí lidí dostat jméno Eduarda Ingriše. I proto se obytná loď jmenuje Kantuta, stejně jako jeho vor. „Je to důležitý úkol. Komunisté se postarali, aby ho lidé neznali. Nikdo například neví, že to byl Michal David první republiky. Složil plno známých písní,“ zdůrazňuje.


Loď vyrazí po Vltavě 19. dubna příštího roku při šedesátiletém výročí expedice Ingriše. Cesta povede přes Holandsko a Francii až k Atlantiku. Kam až dopluje a kdy se vrátí, zatím není jasné. „V týdenních intervalech ji chceme dát k dispozici rodinám s dětmi nebo klidně i postiženým lidem. Dáme jim kameru a z jejich záběrů potom vznikne dokumentární film. Během plavby budou psát také deník,“ popsal Bednář.


Sluneční energií poháněná loď bude mít sedm metrů na délku a dva půl metru na šířku. „Je to něco jako karavan. Budou tam čtyři postele, malá kuchyň a záchod. Technicky se ale jedná o kánoi. Může ji řídit kdokoliv. Není potřeba žádné oprávnění,“ směje se jeden z organizátorů. Předpokládá, že na lodi poplují vždy čtyři, maximálně pět lidí.


Eduard Ingriš se vydal ne expedici na voru Kantuta II. v roce 1959, aby napodobil cestu mořeplavce Thora Heyerdahla. Nor se svým vorem Kon-Tiki dokazoval, že Polynésii mohli osídlit původní obyvatelé Peru.


Bednář nevylučuje, že to není jeho poslední projekt podobného typu. „Můžu říct, že je to taková první vlaštovka. V budoucnu by se to mohlo opakovat nebo i rozšířit. Podle mě je to velká díra na trhu,“ nastiňuje budoucnost.


JAN VOSTAL