Místnost byla dlouhá léta využívaná k různým účelům, s objevem její hodnoty pomohlo římské muzeum Pass Roma. „Před několika lety jsme získali fotku akvarelu s tím, že jde o pokoj markýze Choiseula d'Alleicourta. Snažili jsme se zjistit, který by to mohl být. Nakonec jsme jej identifikovali podle kamen, protože právě takové jsou na zámku jenom jedny," uvedl kastelán Evžen Boček.

Podle něj při pátrání mátla hlavně příčka tajného kabinetu. „Pod slabou bílou výmalbou jsme našli tu původní z let 1810 až 1815," přiblížil.

Pokoj v šedesátých letech sloužil jako obřadní síň. V sedmdesátých a osmdesátých letech tam byl restaurátorský ateliér. Po odchodu restaurátorů zůstal zavřený. Správci kromě něj nechají obnovit ještě další dvě místnosti. „Jde o koupelnu, která tam vznikla až později. Třetí místností bude hostinský pokoj," upřesnil Boček s tím, že salon Choiseula d'Alleicourta dostane i většinu původního mobiliáře včetně obrazů a lustru. „Na zámku je dokonce i posmrtná maska markýze," upozornil.

Bohatá nevěsta

Život na milotickém panství v první polovině devatenáctého století je spojený s Kristýnou Serényiovou a jejím manželem, markýzem Gabrielem Choiseul d'Alleicourtem. Ten musel v roce 1792 jako dvanáctiletý chlapec s otcem a bratrem prchnout z Francie před Velkou francouzskou revolucí. Roku 1806 se oženil s Kristýnou, dědičkou panství. To tehdy tvořilo celkem deset obcí, Milotice, Vacenovice, Skoronice, Svatobořice, Mistřín, Vlkoš, Nětčice, Sobůlky, Násedlovice a Stavěšice. Jednalo se asi o pět až šest tisíc lidí.

Tuto dobu poznamenaly napoleonské války. „Miloticemi vojska neprocházela, ale obyvatelstva se to samozřejmě dotklo. Například po stránce placení nucených příspěvků, rukování do armády, obrovské inflace či finanční turbulence," sdělil milotický historik Václav Lunga.

Choiseul d'Alleicourt neopustil Milotice ani poté, co Napoleon vyzval emigrantskou šlechtu, aby se vrátila do vlasti. „Nevrátil se ani po Napoleonově smrti, což svědčí o tom, že tady chtěl zůstat, že si k Miloticím vytvořil určitý vztah. Nechal se pohřbít do hrobky pod místní kostel, spolu s celou rodinou," doplnil Lunga.

Markýz stál spíše v pozadí, věnoval ale značnou sumu do místního chudobince a kostela, byl velmi zbožný. Zemřel v roce 1840 na tyfus. Od příští sezony bude pro návštěvníky přístupné celé první patro. Náklady na rekonstrukce jsou ve výši asi jednoho milionu tří set tisíc korun. „Bude to hodně zajímavé nejen pro turisty, ale i pro místní obyvatele, kteří na zámku byli již mnohokrát, ale tyto místnosti ještě neviděli. Třeba tam ze zvědavosti půjdou," řekl milotický starosta Josef Levek.