Inscenaci uvidí Brňané poprvé příští pátek a sobotu na prknech městského divadla v brněnské Lidické ulici.

Příběh je situovaný ve vesnici s názvem Bílá Voda, která je skrytá ve stínu pohraničních hor. Právě na toto místo dříve přicházely zástupy poutníků prosit o pomoc u zázračné sošky Panny Marie. O několik století později přijíždí na vesnici Lena Langerová, aby se dokázala ukrýt před minulostí, jež ji přivedla na pokraj sebevraždy.

„Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tam ale najde pouze několik řádových sester vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl při Akci Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů,“ popsal příběh režisér Městského divadla Brno Dodo Gombár.

Mladá Evarista tehdy dostala na výběr. Vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Protože nezaváhala a zvolila druhou možnost, byla stejně jako ostatní řeholnice nasazená k nuceným pracím a vystavená ponižování i mučení v komunistickém kriminále.

Příběh má inspiraci ve skutečných událostech

Divadelní inscenace i samotný román jsou inspirované skutečnými událostmi. Podle režiséra a dramatika Doda Gombára se však nejedná o holé převyprávění historie. Nejdůležitějším tématem, které se adaptací prolíná, je kapitola totalitního bezpráví a otázka nerovného postavení žen a mužů v církvi i společnosti.

V současné době je brněnská rodačka a spisovatelka Kateřina Tučková jednou z nejpopulárnějších českých autorek. Mezi její romány patří například známé tituly jako Vyhnání Gerty Schnirch nebo Žítkovské bohyně, které se rovněž dočkaly divadelní adaptace na prknech brněnského Městského divadla.

Divadelní hru na motivy románu Kateřiny Tučkové s názvem Bílá Voda uvede v příštím týdnu Městské divadlo Brno. | Video: Deník/Terezie Heinz

Románu s názvem Bílá Voda se čtenáři dočkali po desetiletém čekání, kdy si Tučková postupně shromažďovala všechny potřebné materiály k napsání knihy. „Procházela archivy, studovala materiály, mluvila s pamětníky, pobývala v klášteře a prošla si také složitým duchovním hledáním, které jí pomohlo s přiblížením k jejím postavám i zevnitř,“ uvedla mluvčí divadla Kateřina Vížďová.