Podle mluvčí ministerstva Simony Cigánkové zatím není možné k nominaci sdělit nic bližšího. „Bude se teprve diplomatickou cestou odesílat do Paříže. Sekretariátu UNESCO musí být předložena do jednatřicátého března. Do doby, než dostaneme potvrzení o předložení nominace v řádném termínu, nelze nic zveřejňovat,“ sdělila Cigánková.

Počátek historie modrotiskové dílny v Olešnici sahá do roku 1816. Tradici tam už po několik generací udržuje rodina Danzingerů. „Pokud se na seznam UNESCO modrotisk dostane, bude to pro nás velká čest, prestiž. V podstatě se jedná o nejvyšší ocenění, jakého můžeme dosáhnout. Ale zároveň by to byl velký závazek. Určitě nezpychneme, jde nám hlavně o pokračování v tradici a udržení tohoto řemesla,“ uvedl Jiří Danzinger starší.

Dílnu nyní vede jeho syn, olešnický modrotisk je nadále pouze rodinným podnikem. „Vše děláme tradičním způsobem a ručně. Máme i vlastní prodejnu, naše výrobky si kupují turisté, různé obchody zaměřené na folklorní věci, zájem o modrotisk je i v zahraničí,“ doplnil Danzinger.

O olešnické dílně: Modrotisk s puncem tradice

Hlavně větší propagaci modrotisku si od případného zápisu na seznam UNESCO slibují i ve strážnické dílně, kde rovněž ručně látky potiskují od roku 1906. „Záleží nám na tom, aby tato výroba zůstala zachována, a myslíme si, že být součástí UNESCO tomu hodně napomůže. Zároveň se o nás dozví více turistů, pro které pořádáme exkurze,“ řekla dcera nynějšího spolumajitele dílny Iva Bartošková.

Žádosti o nominaci do seznamu předcházely asi dva roky příprav. „Museli jsme se například zavázat, že nadále zachováme technologické postupy a že jsme schopni zajistit pokračovatele dílny,“ doplnila Bartošková.

Podívejte se: Modrotisk? To jsou látky i pro módní návrháře

Zda se skutečně dostanou na seznam UNESCO, to se výrobci modrotisku dozvědí pravděpodobně v příštím roce. Česká republika o zápis požádala zároveň se Slovenskem, Německem, Rakouskem a Maďarskem.

Modrotisk se zejména ve venkovských oblastech rozvíjel od sedmnáctého století, oblíbený byl například na krojích. Se strojovým tiskem začaly modrotiskařské dílny mizet, hromadně se pak likvidovaly po roce 1948. Do jednadvacátého století se přetrvaly jen ty v Olešnici a Strážnici. Ornamenty tam nadále tisknou pomocí forem, které se dědí z generace na generaci.

Na seznamu UNESCO je z jihu Moravy dosud zapsán pouze Lednicko-valtický areál, vila Tugendhat v Brně a jako nehmotná památka Jízda králů a mužský tanec Slovácký verbuňk.

Čtěte také: Rodinu sedláka z Hodonínska vysídlili protiprávně, rozhodl soud po 66 letech