Jeho nejčastější činností je oprava spřáhel (technické zařízení, které slouží ke spojení dvou kolejových vozidel k sobě - pozn. red.) tramvají. "Během provozu dostávají hodně zabrat. Když se třeba dva vozy lehce ťuknou, tak první, co se poškodí, je spřáhlo. Poté opravuji různé nástroje pro provoz, jako jsou sekáče, tvarové stahováky, kalím atypické speciální šrouby zvláště na retrovozech," přibližuje Pauschek.

V dopravním podniku pracuje už sedm let. Do tamních ústředních dílen se dostal podle svých slov náhodou. Poté, co mu nevyšlo studium na vysoké škole, pomáhal zámečnickému mistrovi s kovářskými učni. "Volali tam zrovna z dopravního podniku, že potřebují kováře. Ze školy vzkázali, že tam mají zrovna někoho, kdo je vyučený s maturitou. Když jsem se byl v dopravním podniku podívat, hned jsem věděl, že sem půjdu," popisuje vyučený kovář.

Exotické krásky v kostýmech, jaké známe z karnevalů v Riu protančily centrem Brna.
OBRAZEM: Exotika z Ria pohltila centrum Brna. Podívejte se

Přiznává, že ze začátku měl problémy zvyknout si na brzké vstávání. Pracovní doba v ústředních dílnách totiž začíná v půl sedmé ráno. Proto míval ze začátku pravidelný rituál. "Na patnáct minut jsem se v polední pauze vždycky natáhl. Poslední dva tři roky už to nepotřebuji. Navykl jsem si," usmívá se Pauschek.

Kovářská zástěra izoluje od tepla

Nad výhní stráví osm hodin denně. V zimě i v nynějších tropických letních dnech. "Při horkém počasí, jako je v těchto dnech, se chodím ven ochladit. V některých dnech je to náročné, je tady poměrně velká tepelná zátěž. Důležité je mít na sobě kovářskou zástěru z kůže, protože mě izoluje od tepla," vypráví kovář.

Ročně Pauschek při své práci spotřebuje pětadvacet metráků uhlí. A tak není divu, že se při ní ušpiní. Jenom mytí rukou na konci směny mu trvá čtvrt hodiny. "A stejně černotu z otisku prstů jsem dostal až čtvrtý den u moře ve slané vodě," zmiňuje.

Bratři Krausové našli více než sto let staré diplomy prvního rektora Mendelovy univerzity Františka Bubáka.
Nečekaný nález: Mendelova univerzita získala diplom svého prvního rektora

Tmavovlasý Brňan si musí většinu dne ve své dílně vystačit sám, ale samota mu nevadí. "Jsem komunikativní člověk, mám rád lidi. Ale představa, že s někým musím pracovat dvacet třicet let i déle, s někým se v desátém roce pohádám a já pak budu muset přijít a každé ráno koukat na jeho obličej, raději jsem sám. A když potřebuju pomoc, jdu za kolegy z podvozků a ti mně jdou pomoci s těžšími břemeny. Jsou vstřícní," svěřuje se muž.

Pro Den otevřených dveří u přílžitosti 150 let městské hromadné dopravy v Brně před pár lety vymyslel pro návštěvníky jeho dílny pamětní mince. A má i další plány. "V Pisárkách je strom svobody, což je takové kovářské dílo. Kdyby vznikala nová zastávka a bylo to propojené s Ivanovicemi, jednou bych chtěl takové dílo pro dopravní podnik udělat. Nápady by na to byly," nastiňuje Pauschek.

Při šermu se zranil

Ve volném čase se věnuje už od svých třinácti let historickému šermu. "Děláme rekonstrukce období Velké Moravy, tedy raný středověk. Nejvíce akcí je od května do října. S naší skupinou máme tréninky dvakrát týdně," poodhaluje kovář. Nedávno na jedné akci utrpěl i šrám na hlavě.

Mají i skupinovou kovárnu, ale tam vyrábějí spíše drobnější předměty jako jsou přesky, křesadla nebo nože. "Mečířina je samostatný obor, Nejdelší čepel, co jsem dělal, byla dvaapadesát centimetrů. Delší už si nejsem jistý, že bych kvalitně zpracoval a nepraskala. Raně středověké meče se pohybují od pětaosmdesáti do 105 centimetrů," uvádí Pauschek.