Pro toto dřevo se rozhodl kvůli jeho odlnosti na svých cestách. „Co má kdo na zahradě, je věc priorit. Jsme s manželkou oba věřící. Já měl vždy jako chlap sen postavit si srub. Nakonec je z toho roubená kaple. Musím ale přiznat, že zpočátku si manželka ťukala na čelo,“ usmívá se jedenapadesátiletý Eduard Kejnovský.

Pracuje jako vědec-genetik na biofyzikálním ústavu akademie věd a je známý popularizátor vědy i autor několika knih. Žije v Brně.

V Krasové žádná kaple ani kostel nejsou a originální nápad byl na světě. „Na cizím pozemku se kaple postavit nedala a nepovedl se mi ani záměr přikoupit sousední pozemek. Proto stojí kaple u nás na zahradě. O víkendech, kdy jsme na bungalovu, bude přístupná poutníkům, kteří si tam mohou odpočinout a rozjímat. Několikrát do roka tam plánujeme různé mše. Zrovna teď v neděli u příležitosti místních hodů,“ doplňuje Kejnovský.

S manželkou procestovali kus světa. Lákaly je horské oblasti. „Vždy mě fascinovalo, jakou úctu tam mají lidé ke dřevu a co jsou z něj schopní vyrobit. Se stavbou mi pomáhali dva tesaři a asi dvacítka kamarádů. Kaple je postavená z dvaašedesáti borových trámů a má rozměry pět krát čtyři metry,“ popisuje stavbu.

V objektu je oltář, vitrážová okna s motivy čtyř ročních období, sto let starý zvon a několik ikon. Je zasvěcená Klimentu Ochridskému. „Byl to žák Cyrila a Metoděje. Pro jeho ikonu jsme jeli ve velké vánici až do Makedonie. Na internetu se nedala nikde sehnat,“ dodává nadšenec.

Na nedávné svěcení svatostánku dorazilo na tři sta věřících. „Někdo se může pozastavovat nad tím, že jako vědec jsem věřící. Věda je jeden svět, který odpovídá na otázky, jak fungují měřitelné věci. Víra je druhý svět. Dává odpovědi na otázky, proč je člověk na světě a jaký je smysl jeho bytí. Já se snažím stát na obou nohou. Oba tyto světy jsou pro mě důležité,“ uzavírá muž.