Znalcům ptáků a přátelům přírody se do skal v Podyjí vrátil téměř zapomenutý starý známý, zato holubi se budou bát dávného nepřítele. Řeč je o sokolu stěhovavém, který po několika letech pokusů úspěšně zahnízdil na skalisku nad řekou Dyjí v Národním parku Podyjí.

Rychle létající elegantně zbarvené dravce ornitologové v Podyjí občas spatřili, dlouho ale marně čekali na to až si nějaký pár v pro sokoly lákavé členité krajině vybere hnízdiště. „Až na jaře letošního roku ornitologové viděli nad kaňonem řeky námluvní rituály dospělého páru sokolů. Ti následně v západní části Podyjí zahnízdili na dominantní skále na rakouském břehu řeky Dyje v Národním parku Thayatal,“ sdělila znojemská ornitoložka Vlasta Škorpíková.

Sokol stěhovavý, Falco peregrinus, Moravský kras, Býčí skála 2017. Zdroj: Youtube/ René Bedan

Sokol stěhovavý
• Délka těla do 50 cm, rozpětí křídel 85-115 cm.
• Samice jsou výrazně větší než samci.
• Vyznačují se rychlým letem, až 300 km/h.
• Hlavní kořist jsou ptáci, nejčastěji holubi či špačci.
• Hnízdí převážně ve skalách, ale i ve věžích či zříceninách hradů.
• Samice snáší 3 a 4 vajíčka.

O hnízdění se už sokolové v Podyjí pokoušeli, teprve letos ale úspěšně vyvedli mladé. „Na začátku června jsme s radostí pozorovali nad údolím Dyje mladé sokoly při prvních pokusech o let,“ dodala ornitoložka.

Pro úspěšné zahnízdění a vyvedení mláďat potřebují dravci klid. „V tomto případě nebylo nutné nijak omezovat, protože sokoli si našli pro své hnízdění skálu v první zóně rakouského parku, kam návštěvníci přístup nemají, proto nebylo nutné sahat k žádným dalším omezením,“ doplnil mluvčí Národního parku Podyjí David Grossmann.

Už loni se první pár sokolů usadil v Moravském krasu a letos přibyl další. „Jeden z párů vyvedl čtyři mláďata, což je u sokolů maximální počet. Druhý pár hnízdící na Býčí skále odchoval jedno mládě,“ vypočítal ornitolog René Bedan.

V tomto případě musela správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras část návštěvnických cest uzavřít. „Zejména na horní hraně Býčí skály jsme museli na dva měsíce přísně omezit pohyb turistů,“ řekl vedoucí ochranářů Leoš Štefka.

Vzácní dravci jsou totiž zejména v době hnízdění citliví na vyrušení. „Sokoli mají výborný zrak a snadno se vyplaší. Samice pak odletí a může se stát, že se vrátí až za delší dobu nebo vůbec. Mláďata ve vejcích pak mohou prochladnout. Hnízdění začíná už v dubnu a ten letošní byl velmi chladný,“ vysvětlil již dříve zoolog Správy Chráněné krajinné oblasti Antonín Krása.

Podle ornitologů potřebují sokoli pro úspěšné odchování mláďat zhruba tři měsíce, případná omezení kolem jejich hnízdišť proto většinou nezasáhnou do hlavní letní turistické sezony.

Na jižní Moravě sokolové naposledy hnízdili před padesáti lety. „Na území dnešního Národního parku Podyjí je poslední doložené hnízdění datováno do roku 1967, kdy jeden pár osídlil zříceninu Nového Hrádku u Lukova. Poté je tu nikdo až do devadesátých let nikdo neviděl,“ sdělil zoolog Národního parku Podyjí Zdeněk Mačát. Z Moravského krasu sokoli zmizeli ještě o deset let dřív, poslední známé hnízdo ornitologové zaznamenali v roce 1957 na Býčí skále.

Sokolům se stalo téměř osudným masové používání přípravku na hubení hmyzu DDT. „Vlivem širokého používání chemických postřiků v zemědělství, odchytů pro sokolnické účely a lovu jejich stavy dramaticky poklesly. Po odhalení vlivu DDT a zavedení přísnější ochrany se jejich stavy postupně opět zvyšovaly,“ uvedla ornitoložka Škorpíková. Součástí ochrany jsou i zpřísněná pravidla pro prokazování původu chovaných a prodávaných sokolů, což omezilo dříve častější vybírání hnízd.

Ochránci přírody se již v minulých letech pokoušeli v Moravském krasu i v Podyjí sokoly do přírody vypouštět. Neměli však úspěch. Sokoli se na svá někdejší hnízdiště vrátili až s přirozeným šířením a rostoucími počty.

Podle ornitologů mohou přibývat další. „Jižní Morava je jednou z posledních lokalit, kam se vrací. Letos tu hnízdí čtyři páry, což zdaleka neodpovídá kapacitě oblasti. Další hnízdící páry proto mohou přibývat,“ odhadla Škorpíková.

Rostou i počty orlů, říká ornitolog

Miroslav Život ptáků zejména na Znojemsku studuje léta Julius Klejdus z Miroslavi. K nejběžnějším dravcům podle něj patří poštolky a káňata. „Naopak jsem v poslední době téměř neviděl rarohy,“ podotkl veterinář a ornitolog.

Mění se v posledních letech stavy dravců?

Přibývá, a to nejen na Moravě, orlů mořských, včetně pravidelného hnízdění. Orli se sem postupně rozšiřují z Německa. Vždy ale záleží na úspěšnosti hnízdění, kolik se podaří vyvést mláďat, což bývá rok od roku jiné. Je také zřejmý nárůst hnízdní početnosti u luňáka červeného. Na celé jižní Moravě. Kteří dravci jsou u nás nyní nejběžnější ?

Zcela jistě poštolky a káně lesní. Dnes už zcela běžně hnízdní nejen v lesích, ale i v remízcích či větrolamech v otevřené krajině. Jsou naopak některé druhy, které se vytrácí?

Za zmínku stojí například raroh. Pro něj je příznačné, že si nestaví vlastní hnízda, ale používá opuštěná jiných dravců, nebo jiných ptáků, třeba čápů či volavek. Jeho výskyt a hnízdění ovšem značně kolísá, letos jsem ho třeba vůbec neviděl. Nepravidelný je i výskyt typicky lesních včelojedů. Souvisí to s dostupností potravy, tedy zemních hnízd včel a vos.