Jak daleko jsou vyšetřování sociálních ubytoven, které byly odhalené jako neregistrované?

Dosud nejsou uzavřená, takže k tomu nemohu moc říct. Je to docela složité. Často se mluví o tom, že by všechno vyřešilo, kdyby bylo víc jiných míst, která se o staré lidi starají. Je třeba ale zároveň důkladně rozšiřovat prevenci. Poskytovatelé sociálních služeb nejvíc zneužívají lidí, kteří nemají oporu v rodině.

Takových bude přibývat, protože se zároveň zvyšuje průměrný věk. Máte nějaký dlouhodobý plán?

Letos finišuje výstavba zařízení pro důchodce v Újezdu u Brna. Sto lůžek bude k dispozici už v lednu příštího roku. Taky jsme na radě schválili žádost o dotaci na domov pro důchodce s kapacitou padesát lůžek. Miroslav na Znojemsku o něj hodně stojí, i proto zaplatila inženýrské sítě z vlastního rozpočtu. Pokud dostaneme dotaci, začneme stavět příští rok. Z vlastní kapsy ale taky dáváme peníze, letos o třicet milionů navíc, tedy asi osmdesát milionů.

Co pro zlepšení situace mohou udělat přímo lidé?

Všichni na jižní Moravě i v celé republice si musí uvědomit, že každý za deset či patnáct let bude mít v rodině někoho důchodového věku, kdo bude potřebovat pomoct. Nemusí jít zrovna o to, aby jim našli nový domov, ale třeba ambulantní nebo terénní službu. Poválečná generace je silná a pomalu stárne. Máme letos sedmdesát let po válce. Problémy pak bude řešit právě generace sedmdesátých let, která si to teď ještě neuvědomuje.

Co konkrétně je potřeba změnit?

Musí existovat jasná odpovědnost rodiny. Možná by bylo na místě uvažovat o modelu, který známe z Rakouska nebo Německa. Rodina, která má dost peněz, tam musí přispívat na svého člena v sociálním zařízení víc než rodina, která na to nemá. Možnost je, že důchodce opustí svůj byt a rodina ho pronajme. A z těch peněz by přece polovinu nákladů na život v sociálním zařízení zaplatit mohla.

A proč by se na tom měla rodina podílet?

Většina lidí si myslí, že důchod pokrývá životní náklady. Ale to není pravda. Náklad na lůžko v sociální ubytovně je v průměru pětadvacet tisíc korun měsíčně. Když dá klient patnáct, tak lidé ze svých daní pokrývají dalších deset. Proto by měli nějak pomoct. Například v Rakousku musí zájemci o tyto služby zdokumentovat majetkový stav klienta pět let nazpět.

Co byl vlastně loni největší problém sociální péče?

V oblasti sociálních služeb to bylo nastavení toku peněz. Ministerstvo nám zadalo úkol vypracovat metodiku, aby mělo jistotu, že budeme peníze rozdělovat transparentně a spravedlivě. Letos se snažíme vše splnit, ale jestli budeme spokojení s tím, co se nám povede, záleží také na tom, kolik peněz dostaneme od ministerstva. Letos to bylo sedm set milionů korun, ale budeme jednat o ještě větším navýšení, protože z druhé strany jsme měli víc než miliardové požadavky.

Třicet milionů mělo padnout na nelegální ubytovny, které požadují registraci. Už o to některá z nich projevila zájem?

Zatím jsou to dvě z deseti sociálních služeb, které nebyly registrované. Klíčovou roli zde hrají obce s rozšířenou působností. Ty musí dát souhlas, protože se v dalších letech na placení sociálních služeb budou podílet čím dál víc.

Jižní Moravu také trápí nedostatek lékařů. Hodně jich odchází kvůli platovým podmínkám. Jak se to dá řešit?

Jde o problém celé republiky. Není to ale naštěstí až tak fatální, že by jihomoravské zdravotnictví bylo v ohrožení. Samozřejmě jde o peníze, takže je třeba lékaře ze všeho nejdříve lépe ohodnotit. Je potřeba také zefektivnit síť nemocnic v České republice. Mnohdy rozhodují částečné zájmy, které vedou k tomu, že se oddělení v nemocnicích navzájem kříží a systém není tak efektivní, jak by mohl být. Sjednocení řízení nemocnic na úrovni krajů by prospělo, protože systém, kde máme krajské, ministerské, soukromé a městské nemocnice, je špatný.

Jak s tím souvisí vzdělání lékařů?

Budeme se částečně vracet k modelu, který jsme opustili, přestože nám ho záviděl svět. Čili k systému dvoustupňových atestací. Uvítal bych možnost, kterou ministerstvo plánuje, aby byla praxe ve fakultních nemocnicích pro lékaře zkrácená a aby většinu z ní adepti mohli absolvovat i na pracovištích nižšího stupně.

Co teď lékaře kromě platů trápí nejvíc?

Je to problém přesčasů na pohotovostech. Lékařům jich může vedení nařídit maximálně 416 hodin ročně. V okamžiku, kdy ale není možné pokrýt pohotovost, dostávají se do střetu zájmů, protože přece mají základní povinnost pomoct pacientovi.

Náměstek hejtmana pro zdravotnictví a sociální péči Marek Šlapal.

Jak se díváte na postupující centralizaci jihomoravského zdravotnictví? Fakultní nemocnice nedávno rozjely třeba projekty jako centrální velín nebo takzvanou datovou větu.

Systém datové věty je smysluplný. Odstraňuje chyby v komunikaci mezi nemocnicí a záchranáři a ulevuje operátorkám, které řeší stále více tísňových hovorů. Výsledky jsou zatím dobré. Mluvil jsem už s ředitelem zdravotnické záchranné služby a do konce roku bychom měli připravit systém přechodu datové linky i na všech sedm krajských nemocnic. Spustíme ho na začátku příštího roku.

Jak tyto nemocnice v loňském roce hospodařily?

Musím je maximálně pochválit. Jsou sedm milionů v plusu. Ve ztrátě je pouze břeclavská, kde zkoumáme proč. Do konce března zpracujeme analýzu. Chceme jim pomoct při řešení energetických ztrát, to tam vnímáme jako největší problém.

Jaké další změny v jihomoravském zdravotnictví chystáte?

Máme určité problémy s pohotovostmi. Chceme je řešit ve spolupráci s brněnskými nemocnicemi. A to tak, aby se Úrazová nemocnice byla schopná operativně spojit s pohotovostí a pacien-ta převézt tam, kde mu poskytnou péči, kterou ona přímo nemůže. Mělo by se to týkat všech interen a chirurgií v Brně. Máme to předběžně projednané s řediteli nemocnic a náklad je vyčíslený na sedm a půl milionu ročně, na což Jihomoravský kraj přispěje. Nestálo by to pak už jen na úrazovce, která teď není schopná péči poskytnout tak, jak bych si já představoval.

Společnost nedávno hodně diskutovala o očkování dětí. Zaznamenali jste stížnosti a neochotu očkovat i na jižní Moravě?

Zjišťovali jsme to a o žádných nevíme. Ústavní soud dal za pravdu těm, kteří se dlouhodobě snaží očkováním vymýtit některé nemoci. Mám jedinou prosbu. Vůči maminkám, které mohou mít úzkosti a obavy v důsledku očkování. Prosím je, aby to řešily s odborníky a nedůvěřovaly neprověřeným zdrojům na internetu.

Takže jejich názor nepovažujete za významný?

Každá metoda medicíny může v určité části populace vyvolat špatné reakce, vedlejší účinky. Argumentovat tím, že něco má negativní dopad, není na místě. To bychom mohli odstranit medicínu jako celek a vrátit se na úroveň kontaktní magie. To, že má něco pozitivní účinky, znamená, že mohou přijít i negativní. Diskuze se musí odehrávat, ale na odborné úrovni a v platných vzorcích. Je to věc, která patří na akademickou půdu, a ne na internetové diskuze, kde se plaší maminky.

Co si myslíte o přerozdělení rodičovské péče mezi matku a otce, jak to nedávno navrhla ministryně práce a sociálních věcí?

Jako otci dítěte by mně hodně vadilo, kdyby mi stát nařizoval, kolik hodin mám s dítětem strávit já a kolik manželka. Je dobře, že se diskuze vede a že jsou otcové vedeni k účasti na výchově dítěte od nejútlejšího věku. Nechal bych to ale na dobrovolné bázi. Nemůžu předjímat jejich ekonomické nebo psychické dispozice. Někdo na to má víc, někdo méně.

Když přejdeme k politice, někteří lidé vás označují jako stoupající hvězdu sociální demokracie.

S politikou rozhodně nestojí a nepadá můj život. Deset let jsem učil na střední škole a docela mě to bavilo. Učení mě vždycky lákalo. Studoval jsem ale také politologii a chtěl jsem nějak ovlivnit dění v politickém systému. I to se mi splnilo. Moje dráha se dál může ubírat cestou politickou i učitelskou, to nechám na svých stranících. Nejsem zbabělec. Pokud budu cítit podporu, z boje neuteču a o obhajobu pozice v Jihomoravském kraji budu usilovat.

Máte ambice i na vyšší než krajskou úroveň?

Nikdy neříkejte nikdy. Pokud někdo nazná, že moje schopnosti a předpoklady je vhodné využít ve státních službách, nebráním se tomu.

Poté co jste ve funkci nahradil Václava Božka, vyčítali vám někteří, že šlo o mocenský boj. Bylo na tom něco pravdy?

Nikdy jsem nebyl vyhraněný stoupenec nějakého křídla v sociální demokracii. S Václavem Božkem jsme byli předběžně domluvení dva roky, zájem jsem měl. Asi někdo chtěl normální lidskou dohodu nazvat něčím jiným a sledovat tím osobní cíl.

Jak srovnáváte krajskou a komunální politiku? Zažil jste už obojí.

Ta krajská má mnohem blíž ke komunální než k celostátní. Jde o samosprávní činnost. Rozdíl je v odpovědnosti a v objemu peněz, o kterých rozhodujete. Problémy, které se řeší na komunální úrovni, jsou ale podobné těm, které řeší kraj.

Máte teď pro sebe kvůli výměně funkcí méně volného času?

Určitě. Na druhou stranu bez svého času na rodinu a bez koníčků bych nemohl existovat. S prací to nepřeháním. Mám rád volnost, jsem rád v přírodě, aspoň v kousku přírody na zahrádce na okraji Brna. Jinak se věnuji rekreačně tenisu a hraju na kytaru. Největší relax je ale právě příroda.

Kam nejčastěji vyrážíte?

Pokud mám málo času, tak je v okolí Brna hodně prostoru na výlety, i proto bych se nikdy nestěhoval. Zajímá mě oblast Vranova, Útěchova, Moravského krasu. Pokud mám volno na celý den, je krásná v každém období Pálava. Nejraději mám ale re-gion za Tišnovem, třeba údolí Bílého potoka.