První dobrovolníci se v Ivanovicích sešli už v roce 1878. „Z té doby máme dochovanou i koňmi taženou stříkačku," podotýká velitel nynější jednotky Jiří Hanák. Kvůli změně zákonů obec zřídila novou skupinu v roce 1995.

Hasičské mundúry tam v současné době obléká jednadvacet mužů různého věku. „Nejmladšímu je dvacet let, nejstaršímu šestapadesát," doplňuje Hanák. Ani ženám však není vstup zakázán. „My bohužel v naší partě žádné nemáme," lituje velitel.

Nejčastěji dobrovolníci vyjíždějí k vyvráceným stromům, nalomeným větvím a různě rozsáhlým požárům. „Naše pomoc je důležitá také při povodních a přívalových deštích," zdůrazňuje Hanák.

Jedním z nejvážnějších loňských zásahů bylo vyproštění dvanáctileté dívky nabodnuté na hrot plotu. S tímto případem se také dobrovolníci přihlásili do letošní ankety o nejlepší dobrovolné hasiče „Odborná porota nás nominovala mezi pět nejlepších v jihomoravském regionu. Hned poté jsme rozjeli rozsáhlou kampaň v naší obci a na sociálních sítích," popisuje Hanák, jak hasiči získávali podporu. I přes vítězství ale velitel nepovažuje činy ostatních jednotek za méněcennější. „Jakákoliv dobrovolná pomoc je záslužná a taky hlavním smyslem dobrovolných hasičů," říká.

Letos ivanovická jednotka vyjížděla zatím k patnácti událostem. „Počet výjezdů je různý. Jednou jsme měli i čtyři za den, jindy byl třeba tři měsíce klid," popisuje Hanák.

Velkým problémem v dobrovolné požární ochraně je dostupnost hasičů. „Noční můrou všech velitelů je vyhlášení poplachu v pracovní době. Někteří naši členové dojíždějí do svého zaměstnání i desítky kilometrů daleko," říká Hanák. Pokud už ale k poplachu dojde, někteří členové dobrovolných hasičů musejí do terénu vyrazit. „Většina z nás je ve svém zaměstnání domluvená. Šéfové nás tak mohou pustit z práce na dobu, kterou zásah vyžaduje," doplňuje Hanák.

LENKA VOTŘELOVÁ