To se dá vyložit několika způsoby. Je to zjednodušující důkaz o tom, že lidé jsou hloupí a nevědí, kdy opravdu o něco jde? Využijí příznivci přímé volby na všech úrovních tenhle fakt jako argument v příštích měsících a letech prakticky kdekoli? Možné je všechno.

Jisté je však jen to, že současný prezident Miloš Zeman svými kroky a chováním v posledních pěti letech zmobilizoval tolik svých příznivců i odpůrců, že šli k volbám, které v podstatě nic neznamenají.

Tedy, neznamenají. Ve chvíli, kdy poslaneckou sněmovnu, většinu krajů i velkých měst ovládá jedna strana, význam prezidentské volby (a také té podzimní senátorské) výrazně stoupá.

Jak prezident, tak senát totiž, přestože nemají výraznou reálnou moc, mohou velmi zpomalit (a někdy i zastavit) kroky, které nachystá v podstatě „jednobarevná“ garnitura na všech úrovních státní správy. A jsou jakousi poslední instancí demokracie před implementací totalitních prvků do stylu vládnutí (ať už jde o jakoukoliv politickou stranu či hnutí).

A právě proto bude důležité druhé kolo prezidentské volby. Té volby, jejíž první část byla přes velká očekávání až na pár výstřelků nudná. Vyhrál ten, o němž se to tušilo, také druhý skončil muž, kterého všichni dlouhodobě favorizovali jako jediného vyzyvatele Miloše Zemana.

A nic na tom nezměnilo pár okrsků a obcí, kde to bylo jinak, nic na tom nezměnila ani Praha a Brno, které zmírnily neúspěch demokratických stran v loňských parlamentních volbách. 

Tomáš Herman, šéfredaktor Deníků Rovnost