Jak říká, v hustopečském sboru je první ženou od jeho počátků v roce 1882. V taláru vystupuje před desítky evangelíků. „Zprvu to možná pro věřící byl nezvyk, důvěra je ale pouze o míře přátelského vztahu. A to je bez ohledu na to, zda jste žena, nebo muž," povídá Rybáriková.

A možný ostych u mužů? „Je asi pravda, že muži obecně moc nechtějí, aby žena byla svědkem jejich slabosti. To může být jakési omezení, ale já si toho tady ani moc nevšimla," tvrdí kazatelka.

Žena je manželkou a matkou tří dětí. „Rozdíl mezi farářem-chlapem a mnou je ten, že i když si připravuji kázání, musím se někdy zvednout a jít uvařit oběd nebo večeři," vtipkuje Rybáriková.

Do práce dojíždí z Brna. Téma kázání a biblický text pro nedělní bohoslužbu vybírá několik dní dopředu. „Samotné kázání pak píšu v ideálních podmínkách pět šest hodin. Jsou ale dny, kdy musím přípravu zkrátit," vypočítává kazatelka.

Hus, biskupka, duchovní dar

Nedávno měla v Hustopečích přednášku o Mistru Janu Husovi. V letošním roce si lidé připomenou 600 let od jeho upálení v Kostnici . „Nejdůležitější přínos Husa spatřuji v jeho duchovním odkazu. Byl ochotný pro svou víru zemřít," zdůrazňuje známý fakt.

Časy se ale mění. Katolická církev přehodnotila svůj vztah k Husovi a z kacíře jej pasovala do role reformátora církve. Byť nešlo o plnou rehabilitaci, byl to průlom.

Co se týká žen v církvi, velké změny jsou patrné i u anglikánské církve, kde je od roku 2015 v úřadu první biskupka. Jaké ambice má v kdysi přísně mužském povolání Rybáriková? „V tomto roce se rozhodne o mém dalším působení na Hustopečsku. Ještě na upřesnění, dělám farářskou práci, ale jsem jáhenka. Dokumenty za mě podepisuje administrátor sboru," podotýká.

Soudí, že v evangelické církvi by nebyl problém, aby se nějaká žena dostala v hierarchii vysoko. „Nezáleží na tom, zda jde o muže či ženu, musí to být osobnost, která lidem má co říct. Být v čele je duchovní dar," uzavírá.