Návštěvníkům se v sobotu od půl jedenácté v noci a v neděli od dvou odpoledne představují taneční soubory a dudácké kapely z Turecka, Spojeného království, Rakouska, Chorvatska, Rumunska, Ghany, Bulharska i Slovenska. „Záměr je ukázat, jak se nástroj dobově i regionálně proměňoval, zařazoval do místní lidové kultury a jak funguje dnes," říká autor pořadu, etnomuzikolog Zdeněk Vejvoda.

Vytříbený, kultivovaný zvuk například zazní ze zvláštního nástrojového typu ze severní Anglie. „Má blízko k prostředí francouzských a anglických barokních královských dvorů," poukazuje na zajímavost odborník.

Naproti tomu pastýřské nástroje z jihu Evropy jsou velice staré, odpovídají typům, které se nacházejí při archeologických vykopávkách. Za tisíce let se skoro nezměnily a někteří pastýři je používají dodneška.

Nástroj vznikl pravděpodobně na Předním východě, odkud se rozšířil do celého světa. Jeho hlavní součásti jsou zásobník vzduchu a píšťala. Typ se pak rozlišuje podle toho, kolik píšťal je a jak sofistikovaný má systém ladění. „Nejkomplikovanější irské dudy jsou schopné zahrát čtyři oktávy chromaticky, takže je to v podstatě skoro piano. Chodské dudy si musí vystačit se sedmi tóny," srovnává odborník.

U nás se nejdéle dudy udržely na jihu Čech, na Moravě se jim říká gajdy. „Tady je ale překryla atraktivnější hudba novouherského stylu," upozorňuje na rozvoj cimbálových muzik dramaturg.

Postupem času se nástroj s typickým umečeným zvukem různě proměňoval a vylepšoval. „Mezi ty poslední modifikace na našem území patří čerpací měchy, kdy je dudák osvobozený od povinnosti foukat," dodává Vejvoda.