Můžete popsat váš nejtěžší zásah?

Musím říct, že jsem byl od svého nástupu skoro u všech větších zásahů. Ale nejtěžší byl asi výbuch v brněnské Tržní ulici v červnu roku 2004. Zemřeli tam čtyři lidé. Spadly troleje, suť byla rozházená po celé křižovatce.

Kdo je Václav Myslivec
Narodil se v roce 1967, je třicet let ženatý a má dvě děti, dceru a syna.
Vystudoval gymnázium v Brně.
U profesionálních hasičů je od roku 1996, předtím sloužil jako podnikový hasič v brněnské Zbrojovce.
Na stanici v brněnské Líšni pracuje už pátý rok, předtím byl na stanici v Lidické ulici. Od začátku slouží jako technik chemické služby.

V čem to bylo obzvláště složité?

Jedna z obětí byla dcera mého kamaráda, který tam přijel také zasahovat. Hledal svou rodinu, bylo těžké zabránit mu, aby tam bezhlavě nevběhl. Manželka přežila, syn se zdržel ve škole, holčička zemřela, našli jsme ji až druhý den.

Zachraňovali jsme dva lidi, kteří se propadli z čtvrtého patra až do suterénu. Byla to starší žena s mužem. K němu se sutinami prohrabal kolega Milan Havlát, já jsem byl hned za ním. Muž se třásl, byl hodně popálený. Ještě bojoval o život několik dní v nemocnici, ale oba dva nakonec zemřeli.

Zažil jste někdy podobný případ?

V roce 1997 jsem byl jako jeden z prvních u zhroucení obchodního domu na brněnském náměstí Svobody. Tam vyhaslo pět životů. Zásah trval asi tři dny. Obě akce byly po obědě. Připadal jsem si jako ve válce. Celé náměstí bylo zahalené v oblacích prachu. Při takových akcích potřebujete anděla strážného, abyste jimi prošel bez ztráty kytičky, ale nesmíte ho moc unavovat.

Celý rozhovor si přečtěte v sobotním tištěném vydání Deníku Rovnost.