Proč? Nejen o tomto tématu redakce Deníku ve Vaduzu hovořila s Constantinem z Lichtenštejna, nejmladším synem vládnoucího knížete Hanse Adama II.

Ústavní soud zamítl stížnost na začátku letošního května. Pro vás však nemělo rozhodnutí jen trpkou příchuť. A to kvůli disentnímu stanovisku přehlasovaného soudce Davida Uhlíře, které obsahuje podrobně odůvodněný nesouhlas se závěry vyvozenými ostatními členy Senátu. Soudce se vyjádřil, že mají na rozhodování justice nejspíš vliv právní a ekonomické úvahy, a že Lichtenštejni nejsou spoluviníky křivd a zločinů nacistického Německa. Jak moc zásadní roli něco takového hraje pro vás a vaši rodinu?

Na chodbách soudních budov v České republice jsme podobné názory v průběhu let už slýchali. Někteří soudci okresních soudů vyjadřovali neveřejně stanovisko, že považují přístup k Lichtenštejnům za nespravedlivý. Přesto pak rozhodovali proti nám. Veřejně formulované stanovisko soudce Ústavního soudu Uhlíře, který se postavil proti rozhodnutí druhých dvou kolegů v senátu Ústavního soudu je proto velmi důležité. Nejen pro Nadaci knížete z Lichtenštejna, ale i pro celý soudní systém a v neposlední řadě i pro Evropský soud ve Štrasburku. Ten, jak asi víte, na základě mezistátní stížnosti Lichtenštejnska proti České republice zkoumá všechna rozhodnutí českých domácích soudů v celé kauze. Odvážný hlas soudce Uhlíře, zakomponovaný do rozsudku Ústavního soudu jako takzvané disentní stanovisko, může být bodem obratu.

Lichtenštejnský parlament
Ministr Frick: Učební obory jsou tradiční a důležitou součástí školského systému

Nemáte někdy chuť všechno vzdát? Co je tím motorem, který vás trpělivě žene dopředu?

Bojujeme za spravedlnost, za historické rodinné hodnoty a za díla našich předků, kterými zlepšovali české země asi sedm set let. Pokud je v sázce toto, nikdy se nechcete vzdát. Kdyby nám šlo především o peníze, asi by bylo lepší investovat a podnikat jinde. Jenže nám nejde o peníze. Ostatně, kůrovcová krize v českých lesích způsobila, že pokud dostaneme majetky zpět do naší správy, budeme do nich muset nejprve velmi investovat. Podle našich propočtů si lesy, které bychom dostali, nevydělají na pět zámků, které požadujeme.

V rozhovoru se dále dočtete:

Nechají Lichteštejni památky přístupné i v tom případě, že získají majetek zpět?

Jak by zámky využívali?

Uvažují o přestěhování do České republiky?

Jaké první kroky by rodina podnikla, kdyby se jí podařilo lesy a zámky získat zpátky?

Nejdříve bychom asi museli zjistit, v jakém stavu majetky skutečně jsou. Ale pokud vám jde o přístup veřejnosti, pak vězte, že bychom památky nikdy neuzavřeli. Lichtenštejni otevřeli první veřejnou galerii ve Vídni, zpřístupnili první veřejné přírodní rezervace v Rakousku i českých zemích a mají tradici ve sdílení hodnotných statků.

V lichtenštejnském pepperMINTu přibližuje Doris Lengwiler spolu s kolegou Martinem Büchelem hravou formou dětem techniku, matematiku a přírodní vědy.
Atraktivní výuka techniky. Lichtenštejni se stopou na Břeclavsku fandí děvčatům

Jak byste kupříkladu využívali zámky? Zvažovali byste například, že by někdo z rodiny trvale přesídlil do České republiky?

Naše rodina byla vyhnána z Československa asi před osmdesáti lety, což přeneseně znamená, že tři generace zde ztratily domov. Těžko říct, co by nastalo, možná by se ale někdo z nejmladších Lichtenštejnů odhodlal přestěhovat a navázal na tradici mého dědečka a prastrýce. V každém případě by nenastalo, že by se Hans Adam II., můj otec, anebo Dědičný Princ Alois, můj nejstarší bratr, přestěhovali třeba do Valtic a zavřeli zde za sebou brány. (Valtice byly sídlem Lichtenštejnů až do roku 1945 - pozn. red.)

Hrad ve Vaduzu právě prochází velkou rekonstrukcí a jeho vzhled kryje lešení. Nabízí se tedy otázka, jaký je vlastně roční rozpočet oprav a údržby historických a uměleckých památek Lichtenštejnů? Z jakých peněz by rod financoval opravy historických památek v Česku, pokud by je získal zpět?

Péči o památky v držení rodu, včetně vídeňských paláců nebo umělecké sbírky, má na starosti příslušná část Liechtenstein Group. Každý se může přesvědčit na vlastní oči, že jsme v péči o památky na světové špici. Stejně bychom přistupovali k památkám v České republice, pokud bychom za ně opět nesli odpovědnost a spravovali je. Pokud se týká rozpočtů, ty jsou vždy na takové výši, abychom naplnili své nejvyšší cíle. Nejinak by tomu bylo i v Česku.