Chyběly vám ochranné pomůcky?

Úplně na začátku problém byl, a to i přesto, že jsme se v lednu a v únoru předzásobili. Vůbec jsme ale nevěděli, co nás čeká, takže zásoba zas tak velká nebyla. V polovině března jsme začali dostávat ochranné prostředky od státu, ale do té doby, zhruba dva týdny, jsme naše zásoby používali uvážlivě. Tedy jen k vysoce rizikovým pacientům.

Nakazil se někdo ze zdravotníků?

Ano, jeden. A několik lidí bylo v karanténě, bavíme se o jednotkách případů. Provoz jsme zajistili bezproblémově. Myslím, že to také svědčí o správném používání ochranných pomůcek. Převáželi jsme stovky pozitivních případů a případů s vysokým podezřením na Covid-19, přesto se nakazil jen jeden zdravotník.

Co jste si na začátku pandemie pomyslela?

Nevěděla jsem, co nás čeká, jak dlouho nákaza potrvá, ani kam se bude vyvíjet. Všichni zřejmě měli strach, že půjdeme cestou italského scénáře. Bylo to velmi vyčerpávající.

Kdo je Hana Albrechtová

Narodila se prvního srpna 1970 ve Valticích.

Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1995 pracuje jako lékařka a jezdí v sanitce.

U Záchranné zdravotnické služby Jihomoravského kraje působí od roku 2004. Prvního ledna 2019 se stala její ředitelkou.

Ve volném čase ráda jezdí na kole a lyžuje, chodí po horách, cestuje nebo se stará o zahradu. Má dva syny.

Jak se změnila práce záchranářů?

Výrazně. Museli zvládat svou běžnou práci, navíc nařízení se neustále měnila a postupně jsme museli ke každému pacientovi přistupovat jako k potenciálně rizikovému a podle toho vést nejen výjezd, ale i směřování pacienta do zdravotnického zařízení. A k tomu jsme ještě vytvořili odběrové týmy, které vyjížděly domů za pacienty provádět stěry. A jezdil také biohazard tým. Tohle auto však nemohlo zvládnout celý kraj, takže všechny posádky měly ochranné pomůcky.

Nebály se?

Ze začátku měli naši lidé strach, kvůli svým dětem nebo naopak starším rodičům. I přes velké obavy však dělali všichni svoji práci na jedničku, za což jim moc děkuji.

Lidí jste tedy měli dostatek?

Ano. Nikdo si navíc v tom nejkritičtějším období kvůli nařízení z ministerstva zdravotnictví nesměl vybrat dovolenou.

Změnil se i přístup volajících?

Lidé volali méně ohledně svých zdravotních problémů, které se netýkaly koronaviru, ale zase naopak přibylo těch, kteří volali kvůli nákaze. Dispečink byl tedy vytížený více než obvykle. Ale myslím, že všichni více zvažovali, zda navštívit zdravotnická zařízení, protože se báli. Ubylo ale nehod či různých úrazů, jelikož lidé necestovali, nesportovali a celkově se život zklidnil.

Zaznamenali jste naopak, že i přes bolesti lidé raději nevolali, aby neobtěžovali?

Po určitém období narostl počet dekompenzovaných interních nemocí, které se lidé snažili řešit jinak, ale nakonec nás pro zhoršující se potíže stejně zavolali. Určitě přibylo více dekompenzovaných psychiatrických nemocí.

Potěšila vás podpora od firem a od lidí?

Určitě. Byla obrovská a trvala poměrně dlouhou dobu. Dostali jsme nejrůznější věci. Od roušek přes napečené buchty po obědy i kávu. Hezkým dárkem byl transparent od hokejových a fotbalových fanoušků. Některé kolegy potěšila zásilka z pivovaru z Černé Hory a kolegyně korálky.

Neměli by lidé podporovat zdravotníky dlouhodobě?

Myslím, že prestiž povolání záchranáře je poměrně na vysoké úrovni. Teď to možná bylo viditelnější, jelikož lidé si více než dřív uvědomili, že některé situace stojí a padají na zdravotnictví. Obecně si ale zdravotníci zaslouží podporu při každodenní práci. Některé situace jsou samozřejmě náročnější než tohle období, které působilo spíš na psychiku. Protože nikdo nevěděl, co nás čeká.

Cítíte, že už jste z nejhoršího venku?

Situace se změnila. To potvrzují například dnes už standardní počty výjezdů ve standardním složení.

Zaměstnanci nemají takový strach jako na začátku, ale samozřejmě musíme být ve střehu, protože se pořád mluví o možné další vlně. Teď jsme ale víc připraveni a předzásobeni. Zaměstnanci už si také mohou brát dovolenou a odpočinout si.

Potřebují to?

Určitě, ale to nejhorší mají snad za sebou. Po celou dobu jsem byla v úzkém kontaktu se záchranáři, protože jsem si ponechala služby ve výjezdu, takže jsme se o tom bavili. Jsme zvyklí na zátěž. V případě, že by někdo potřeboval pomoct, máme v organizaci vyškoleného člověka, který s námi naše pocity probere.

Co z uplynulých měsíců vyplynulo pro zdravotnický systém jako celek?

Celá řada možností, ponaučení a opatření. Například vznikla aplikace, kde vidíme aktuální obsazenost a volný stav lůžek na určitých odděleních v nemocnicích. Ta slouží hlavně pro případ, že se některé nemocnice přetíží. Nám by pomohlo, kdyby tahle aplikace fungovala natrvalo.

Dnes už s malým odstupem, zvládla jihomoravská záchranka krizi?

Myslím, že ano. Mám radost, že nedošlo ke katastrofickému scénáři a každému pacientovi, který potřeboval pomoc, jsme věnovali maximální možnou péči. Na začátku jsme udělali taková opatření, aby systém zvládl daleko větší počet nemocných, než jich nakonec bylo. I přesto, že se objevily drobné chyby, bez jakékoliv zkušenosti s podobnou situací jsme to zvládli dobře.

Co je dlouhodobě trápí záchrannou službu?

Několik let se potýkáme s tím, že roste počet výjezdů, a to i přesto, že dispečink funguje jako filtr a neposílá ke každému zavolání posádku. Jedná se o celorepublikový fenomén.

Čím si tento nárůst vysvětlujete?

Jsou rezervy v systému primární péče, změnilo se například fungování pohotovosti. Ale chybí i zdravotníci v sociálních službách. A další důvod je to, že laik nedokáže vždy poznat, zda jde či nejde o vážný stav.

Jak zamezit nadužívání vaší péče?

Určitě pomáhá trvalá edukace veřejnosti. Dále je třeba zamyslet se nad systémy, ve kterých jsou výše zmíněné rezervy. A na scénu vstupují i moderní technologie, hovoří se například o videopřenosech z místa události.

Kolik je případů nadužívání péče?

Do konce roku to budeme monitorovat. Celorepublikově je předpoklad, že jsme někde mezi deseti až dvaceti procenty. Nefungujeme ale jen pro akutní ohrožení na životě. Máme odstupňovanou naléhavost výjezdů. Některé stavy pacientů třeba nemají tu nejvyšší prioritu, ale zaslouží si péči záchranky. Starší ženu se zlomenou nohou jistě nenecháme bez pomoci.

Existuje nějaký recept pro lidi? Co si říct, než požadují příjezd záchranky?

Důležitá je výše zmíněná edukace. A pokud už lidé zavolají na naši linku, je klíčové podávat pravdivé informace, na základě kterých dispečerka situaci vyhodnotí, a buď vyšle výjezdovou skupinu, nebo poradí, jak má volající postupovat.