Jako mladík sbíral obaly od žvýkaček. K další sběratelské vášni ho až po několika desetiletích přivedla náhoda. „V roce 2000 jsem byl marod a v televizi byl pořad o polském sběrateli budíků. Když na ně najížděla kamera, to byla nádhera. A řekl jsem si: ,Já mám jeden budík, jeden má maminka, na chalupě mám další – jsem vlastně sběratel.‘ A tak jsem začal,“ vzpomíná František Grufík z Kořence.

I k dalším kouskům do sbírky pomohla náhoda. Začínající sběratel obcházel vetešnictví v Brně a vzbudil pozornost jednoho z majitelů. Ten mu přinesl velikou krabici plnou budíků nebo spíš toho, z čeho se tyto hodiny skládaly. „Tak jsem za pětistovku pořídil základ sbírky. Z té hromady jsme s bratrem složili tak tři stovky budíků,“ popisuje začátky sběratel.

Nyní jich má už přes tisícovku. A to nepočítá varianty jednoho typu. Podle jeho slov by nikdy nevěřil, že se mu jich podaří shromáždit tolik. Jak říká, musel postavit novou budíkárnu. I tam už pomalu přidává další police.

Budíky s Mickey Mousem

Na návštěvu k němu každý rok chodí děti z kořenecké mateřské školy. „Dětem se tam moc líbí, hlavně budíky s Mickey Mousem, pak třeba budík jako kosmická raketa. Zavřou oči a představují si, co jim tikot tolika strojů připomíná. František Grufík je pobaví svým vyprávěním,“ říká učitelka Jana Zemánková.

Nové přírůstky do své sbírky hledá na burzách, v bazarech, některé mu přinesli známí. Sbírá pouze ty mechanické, přednost dává hodinám z dvacátých a třicátých let minulého století. „Nejsem milionář. Teď už vím, že nemusím spěchat. Že se mi nakonec ten samý budík podaří koupit mnohem levněji,“ prozrazuje svoji strategii sběratel.

S obnovou zašlých krasavců mu pomáhá bratr. „Používá různé elixíry. Jejich základ je vždycky pravá kořenecká dešťová voda,“ směje se sběratel.

Zvuk Niagarských vodopádů

Letní přeháňku připomíná i tikot vystavených budíků. A to je zhruba polovina mechanicky poškozená. Kdyby tikaly všechny, znělo by to jako Niagarské vodopády.

Lidé mohou u Grufíka vidět různé zvláštnosti. Nejstarší budík je z roku 1890. Židovský má hebrejská čísla a opačný chod. Další se prodával v dárkové kazetě s krémem Nivea nebo když se v Bruselu konalo Expo 60. K vidění jsou i budíky pro nevidomé nebo pro ty, kdo se chtěli budit opatrně a pomalu.

Grufík chce svou sbírku rozšiřovat. „Vždycky si říkám, že všechny budíky světa mi patřit nemůžou. Ale třeba stroj značky Phonos bych si moc přál,“ svěřuje se.

S budoucností svých miláčků si hlavu neláme. „Syn mi vždycky říká, ať si nedělám starosti, tak si je nedělám,“ směje se.

Před pár lety projevilo o jeho kousky zájem Technické muzeum v Brně, ale zatím se s nimi nechce loučit. Spolupracuje hlavně s Muzeem Kořenec. „V červnu se budou konat Kořenecké slavnosti. Při té příležitosti uspořádáme výstavu Retro šedesátých a sedmdesátých let a na tu plánuji několik budíků vypůjčit,“ předesílá správce muzea Pavel Fabiánek.

JANA ŠTÉGNEROVÁ