Šéf lanové dráhy k Macoše: Každý den je nový příběh

„Mám běžně služby na nástupišti lanovky a odbavuji cestující. Když je potřeba, jdu do montérek a mám ruce od oleje. Já razím heslo, že správný šéf musí umět zastat práci svých podřízených. Nejen na papíře, ale i při běžném provozu. U nás na lanovce to platí dvojnásob,“ usmívá se osmačtyřicetiletý muž.

Co všechno obnáší práce vedoucího lanové dráhy?

Obecně organizaci a provoz celé lanové dráhy. Od výběru lidí, co na lanovce pracují, přes školení, rozpis služeb, hlídání veškerých kontrol revizí až po organizování cvičné evakuace se záchranáři. Samozřejmě je s tím spojená velká porce úřednické práce. Provoz lanovky spadá pod Drážní úřad a vyžaduje spoustu náležitostí. Náčelník je od A do Z zodpovědný za provoz lanovky. Jakýkoliv problém padá na jeho hlavu.

Sedíte tak převážnou část pracovní doby v kanceláři?

Kdepak. Mám také běžně služby na nástupišti lanovky a odbavuji cestující. Když je potřeba, jdu do montérek a mám ruce od oleje. Já razím heslo, že správný šéf musí umět zastat práci svých podřízených. Nejen na papíře, ale i při běžném provozu. U nás na lanovce to platí dvojnásob.

Bývalá Farma Bolka Polívky může vypadnout z dotačního programu

Jak jste se k práci na lanovce vlastně dostal?

Úplně náhodou. Přečetl jsem si inzerát v novinách, když se lanovka otevírala. Nejdříve jsem na ní pracoval jako brigádník. Pak jako pracovník na nástupní stanici. Později jsem si udělal strojnické zkoušky. Po dvou letech jsem dostal nabídku na náčelnický post a za čas se stal také spolumajitelem lanovky.

Čím je Lanová dráha Macocha unikátní?

Je poměrně krátká. Měří dvě stě padesát metrů. Ale unikátní je sklon její trasy. Ten má v průměru 63 procent. Do kabinky se vleze patnáct lidí. Lanovka je zajímavá také v tom, že turisty dopraví na Horní můstek světoznámé propasti Macocha. Ta je společně s Punkevními jeskyněmi, kde je dolní nástupní stanice, obrovské lákadlo. Každoročně jich sem přijede několik desítek tisíc. Jezdíme skoro celý rok. Soboty, neděle, svátky. Jen v lednu a v únoru máme přestávku. To do krasu tolik turistů nejezdí.

Kolik lidí za těch dvaadvacet let už lanovka převezla?

Dá se říct, že více jak 4,5 milionu spokojených turistů. Na počítadle máme zhruba šest set tisíc startů.

Co vás na této práci nejvíce baví?

Práci mám kousek od domova v nádherné přírodě Moravského krasu. Pracuji na čerstvém vzduchu. Kolikrát mi lidé třeba z Ostravska nebo z nějakých továren říkají, jaké máme štěstí, že žijeme v takovém prostředí. Práce na lanovce je velmi různorodá. Prakticky každý den nabídne nějaký mini příběh nebo příhodu. Jedná se o práci s lidmi. A to mě baví. I když vyjít s některými lidmi je čas od času problém.

Jsou turisté hodně neukáznění?

Je to člověk od člověka. Samozřejmě se setkáváme s lidmi, kteří jsou arogantní nebo mají popito. Vše se snažíme řešit v klidu. Někteří turisté nám někdy i sprostě nadávají, ale těch spokojených je drtivá většina. Samostatnou kapitolou jsou turisté, kteří cestují v lanovce se zvířaty. Velká plemena psů můžou být problematická. Ale dost často se stane, že nakonec pes je ukázněnější než jeho pán. (úsměv)

Mají někteří lidé z jízdy lanovkou strach?

Samozřejmě. Setkáváme se s tím například u školních výprav. Přijede výlet čtyřiceti dětí s učiteli. A třeba dvě děti se seknou a za nic na světě nechtějí do lanovky nastoupit. Z jízdy mají panickou hrůzu. Máme vyzkoušeno, že je pak lepší, aby šel učitel s dítětem, které se bojí, raději na Horní můstek pěšky. Není to daleko a je zbytečné to v případě dětí lámat přes koleno a nechat dítě nějak stresovat z výšky.

Myslíte si, že se chování turistů za ta léta změnilo?

Podle mého byli před těmi dvaceti lety pokornější. Teď má řada lidí spoustu peněz. Obecně dnes mají lidé větší možnosti než v minulosti. Jenže na druhou stranu přibývá těch, kteří chtějí takzvaně za hodinu obletět svět. Rychle nahoru na Macochu a fofrem zpátky. Když se jich pak ptáme, jak se jim nahoře líbilo, ani kolikrát nejsou schopni říct, co viděli.

Do nedalekých Punkevních jeskyní jezdí lidé z celého světa. Z jakých zemí v současnosti přibylo na lanovce nejvíce turistů?

V poslední době sem hodně jezdí turisté z arabských států. A také Japonci a dokonce i turisté z Číny. Letos jsme však zaznamenali i velký nárůst Evropanů. Ve velkém začali jezdit Španělé a Francouzi. U nich mají sice krasy také, ale Moravský kras je pro ně atraktivní. Letošní sezona byla, co se týká počtu přepravených lidí lanovkou, rekordní. Určitě hodně přes 200 000 tisíc osob.

Atraktivní lokalita Moravského krasu láká k návštěvě určitě i řadu osobností. Koho známého jste osobně vezl?

Já myslím, že se lanovkou v Moravském krasu svezla kompletní generalita a osobnosti z celé naší republiky. (smích) Určitě jsem vezl téměř celou polistopadovou vládu. Prezidenty Zemana i Klause, modelky, herce, zpěváky. Byly to zástupy osobností. Namátkou herec Martin Dejdar, zpěvák Pavel Bobek, herečka Simona Stašová, Tatiana Vilhelmová, Vojta Dyk nebo Zdeněk Svěrák.

Jak reagují ostatní cestují na to, že před nimi stojí ve frontě na lanovku Zdeněk Svěrák?

No, je to legrace. Všichni se s ním pochopitelně chtějí svést a nacpat se do kabinky. Takové situace musíme samozřejmě usměrňovat.

Jednou ročně probíhá na lanovce v Moravském krasu cvičný zásah hasičů. Trénují při ní evakuaci cestujících z lanovky na zem. Došlo někdy k ostrému zásahu? Nebo k jiné krizové situaci?

Naštěstí ne. Za těch dvaadvacet let provozu jsme naštěstí zatím nemuseli řešit žádnou krizovou situaci, kdy by cestující byli v ohrožení. Jednalo by se o případy, kdy by například vypadlo lano z kladek, polámala se převodovka nebo se poškodilo ložisko na velkých oběžných kolech.

Hasiči zachraňovali lidi z lanovky. Při cvičení v Moravském krasu

Když se vezete jinou lanovkou, sledujete, jak to na ní funguje?

Samozřejmě. Vždycky při jízdě napráskám co nejvíc fotek a o provoz lanovky se zajímám. S kolegy lanovkáři u nás v republice se ale vesměs známe. Léta jsme jezdívali na společná školení.

Dočká se lanová dráha v Moravském krasu v budoucnu nějakého vylepšení?

Chceme zlepšit komfort cestujících. Příští rok v dubnu má na dolní nástupní stanici přibýt bezbariérová nájezdová rampa s výtahem pro vozíčkáře a rodiny s kočárky. Těch přijíždí v poslední době opravdu hodně. Stejně jako cyklistů. Vynést vozíčkáře ke kabince v rukách je velký problém. Už jsme na nástupišti částečně vyměnili zábradlí. Úpravy budou stát více jak milion korun.