„Zůstanu naživu, když to sním?" ptá se bělovlasý muž, který právě v houbařské poradně vysypal na stůl obsah svého košíku. Hana Ševčíková z poradny bere houby do ruky jednu po druhé. „Tohle je penízovka vřetenonohá, tu bych nejedla. Žampion lesní, v tomhle stavu už ale nejedlý. Tohle by mohla být běločechratka, nebo nějaká holubinka," říká a očichává houbu. Nevoní. Obrací se k muži.

„Víte, jak poznat holubinku? Když ulomíte stopku, netaháte žádná vlákna. Když ji ochutnáte a nepálí, je jedlá," ukazuje. Z košíku houbařovi zůstává jeden červivý žampion. „A kde kolem Brna rostou nejvíc," ptá se muž. Sedmatřicetiletá mykoložka se směje. „Lidé si sem chodí často popovídat. Podle šéfa mám se svou profesí psycholožky lepší průpravu, než kdybych studovala přírodovědu," usmívá se.

Co všechno má houbařská poradna na starost?

Lidé sem chodí, když si nejsou jistí tím, co nasbírali. Letos se objevuje hlavně hřib nachovýtrusný a modrající hřiby jako hřib kovář. Chodí sem i lidé, kteří houby snědli, a nejsou si jistí, jestli byly jedlé. To se ale naštěstí nestává často.

Kolik houbařů k vám chodí?

V pátek jich bylo dvacet. Šéf ale říkal, že zažil i čtyřnásobek, kdy se tady dělaly fronty. Já jsem nastoupila loni, když byl slabý rok. Letos to také není nic moc. Mimo sezonu třeba přicházejí dva tři skalní houbaři. Ti si pro nás nechávají na určení houby, které jsou z mykologického hlediska zajímavější. Chodí sem například jedna houbařka-mykoložka, která se chlubí s vyloženými špeky. Rozšiřuje si u nás obzory.

Vy rozpoznáte houbu pouhým pohledem?

Některé ano. U těch vzácnějších to ale nestačí, ty musejí pod mikroskop. Vypomáháme si i chytrými knihami, kterých máme stovky.

Houbaří spíše starší lidé, nebo i mladší?

Všichni. Mladší si ale častěji vyhledávají houby na internetu, aby nemuseli chodit k nám do města. Pomáhají si i na webech o houbách, jenže tam je spousta druhů určených špatně. Spolehnout se dá například na web damyko.info.na neprověřených webech by si ale lidé měli počkat na názory alespoň tří jiných.

Dá se říct, jestli jsou ve světě hub nějaké novinky?

Ale ano. V zimě jsem našla druh, který na Moravě doposud nerostl. Kalichovka půvabná. V Čechách ho našli jen na dvou místech u Prahy. Poprvé v šedesátých letech a pak asi před pěti lety. Na Moravě je to premiéra.

Jak se nové druhy na jižní Moravu dostávají?

Je několik způsobů. Například zavlečením. Tak se sem dostal květnatec. Vypadá jako malý rozevřený vetřelec, s červenočernými chapadly. Pochází z Austrálie a přenášejí ho ptáci. Druhá možnost je, že je houba extrémně vzácná a roste na několika málo místech. Mykologové o nich třeba nevědí. V tom případě ale houba v podstatě nová není. Výskyt nových druhů závisí na změnách životního prostředí. Například se tu objevují teplomilné druhy, které tu dřív nerostly. Bylo na ně moc zima.

Kolik roste v kraji druhů hub?

Včetně chorošů jsou jich tisíce. Situace se mění třeba podle čistoty vzduchu. To je vidět například na liškách. Bývalo jich hodně, pak skoro vymizely a teď se opět začínají objevovat.

Jaká je letos vlastně houbařská sezona?

Je obrovský rozdíl mezi Čechy a Moravou. V televizích sice ukazují, jak rostou, většinou jsou to ale jižní Čechy. Tam je to na kosu. Na Moravě je to o hodně horší, pamětníci ale tvrdí, že loňský rok byl nejhorší za posledních třicet let. Rok před tím se naopak dařilo. Rostly houby, které před tím desítky let nerostly.

Co nejvíc ovlivňuje kvalitu sezony?

Vlhkost. Houby nejvíce ovlivňují deště a vítr. Na hydrometeorologické mapě je vidět, jak málo na Moravě prší ve srovnání s Čechami. Tuto mapu přesně kopíruje výskyt hub. Na jaře také hodně foukalo a vítr zemi vysušil. To není pro houby dobře. Teď je to o něco lepší, takže naděje ještě neumírá. Zima byla naopak dobrá. V lednu nebyl mráz a poprchávalo. To se houbám líbilo. Navíc jsem našla tu kalichovku. Houbařsky byla zima lepší než léto.

Mykoložka Hana Ševčíková.Jsou na jižní Moravě časté halucinogenní houby?

Ano, především lysohlávky. Ty rostou hlavně na podzim. Ale jejich největší problém je, že i když k nim chce člověk přistupovat zodpovědněji, nemůže odhadnout přiměřené množství. Za různých povětrnostních podmínek mají různou koncentraci účinné látky psilocybinu. Všeobecně se ví, že si lidé mají dávat pozor, aby nevyskakovali z okna, když si v halucinaci myslí, že umí létat. Méně známé je, že tyto psychotropní látky můžou člověku rozjet psychické nemoci, pokud k tomu má genetické dispozice. Nejvíce jsou ohrožení lidé, kteří takové nemoci mají v rodině. Například deprese.

Na lysohlávky se lidé ptát nechodí?

Ne, myslí si, že jsme nějaká instituce a bojí se. Ptají se nás spíš děti na výstavách, jak je mají rozpoznat. Upozorňujeme, jak je snadné lysohlávky zaměnit za jedovaté vláknice. Někteří si na internetu najdou tři fotky a myslí si, že lysohlávku bezpečně poznají. Ve výsledku natrhají všemožné malé houby a můžou se otrávit. Pak je tu ještě muchomůrka červená. Ta má v sobě sice halucinogeny, ale i jedy. Je tedy ještě nebezpečnější než lysohlávka.

Zkouší mykologové účinky lysohlávek?

Někteří starší to dříve zkoušeli. Většina lidí si to ale netroufne, právě kvůli ohrožení psychického zdraví. Sama jsem to zavrhla.

Chodí k vám lidé s otravami?

Když je lidem opravdu špatně, jdou rovnou do nemocnice. Tam jim vypláchnou žaludek a vzorek pošlou mým zkušenějším kolegům. Z výplachu je ale rozpoznávání mnohem obtížnější, proto je dobré dávat si pro jistotu část houby bokem.. Většinou se jedná o psychické otravy. Člověk začne přemýšlet, začne ho trošku tlačit žlučník, nebo žaludek a otravu si vsugeruje. Dostane strach a raději si nechá vypumpovat žaludek. Někdy je to naopak způsobeno zažívacími problémy. Těžké houby na noc, smažené s hodně tukem, s vejci. Člověk se probudí v noci, je mu těžko a připisuje to otravě. Setkali jsme se ale i s tím, že muž si uvařil jídlo z bedly. Rodina když viděla ulomenou nohu, naznala, že to není bedla. Poslali k nám výplach spolu s nohou a my zjistili, že to bedla skutečně je. Pán byl naštvaný, ale je pěkné, že se o něj rodina bála.

Můžou lidem škodit i jedlé houby?

Pokud jsou něčím nakaženy, tak jim může být špatně. Je lepší sbírat mladší houby v dobrém stavu.

Pozná člověk nakaženou houbu bezpečně?

Pokud je plíseň rozvinutá, pozná ji každý. Plíseň jde často poznat i v rozkrojku. U babek je to dobře vidět. Nožka má jinou konzistenci, je měkčí a tmavší, podobně jako u ovoce. Tomu by se lidé měli vyhnout, nebo alespoň odkrojit napadenou část, pokud je malá.

Jaké jsou u nás nejjedovatější houby?

Smrtelně jedovatá je muchomůrka zelená. Poté závojenka olovová, ani té se letos nedaří. Závojenku lidé zaměňují za čirůvku májovku. Nejvíc bych zdůraznila muchomůrku tygrovanou. Lidé si ji pletou s muchomůrkou šedivkou, nebo dokonce muchomůrkou růžovkou, která jedlá je. Na to pozor! Když má muchomůrka hladký prstýnek, rychle od ní!

Do čeho houby sbírat? Musí jít člověk do lesa nutně s košíkem?

Dobrou alternativou košíku je plátěná nebo papírová taška. Prostě taška z přírodního materiálu. Houba musí dýchat, aby se nezapařila. Proto mě vždy v obchodě pobaví žampiony ve vaničce potažené igelitovou fólií.

Jak houby nejlépe skladovat?

Nejlepší je je hned sníst. V ledničce vydrží i do druhého dne, ale je lepší strčit je tam nebalené nebo přikryté papírem. Také by se měly brzo zpracovat. Sušení je lepší než mražení. Některé houby, například suchohřib, sušením fermentují a získají výraznější chuť. Mražením ji naopak ztrácí. Když už zamrazovat, tak raději podušené.

Jak často se vy dostanete na houby?

Podle toho, jak dovolí rodina. Na dovolené jsem se do lesa dostala až po týdnu, kdy jsme navštívili všechny možné atrakce. Až po týdnu jsme šli s manželem na houby. Rodina na to ale moc není. Můj muž v sobě objeví loveckou houbařskou vášeň až když něco najde. Děti zase moc nebaví chození, zato rády pomáhají. Rovnají houby na sušičku, div se nepoperou. Přitom je to z celého houbaření právě ta nejhorší práce.

Vás opracovávání hub nebaví?

Ne. Proto nechápu, jak může někdo nasbírat šest set hříbků! To může udělat jedině chlap! Žena totiž ví, že se těch šest set hřibů musí opracovat. Lepší je chodit pro menší množství a častěji.

Nosíte s sebou košík pokaždé, když jdete do lesa?

Co do lesa! Já s sebou nosím košík pomalu i když jdu po městě. Koukám i v ulicích, co kde roste zajímavého, i když to nejsou houby na jídlo. Plátěnka a nožík nic neváží. Co kdybych zrovna našla nějaký mykologický špek?