Za stoly plné ovocných knedlíků a jiných dobrot usedá zhruba patnáct let. „Tehdy jsem se rozhodl změnit jídelníček a začal jíst víc ovoce a zeleniny. Za den jsem snědl třeba tři kila ovoce a o něco méně zeleniny,“ vzpomíná na předehru svých prvních soutěží rodák z Víru na Žďársku.

O první se pak dozvěděl podle svých slov čirou náhodou. „Kdesi v rádiu jsem zaslechl, že ve Vizovicích mají Trnkobraní a při něm soutěž v pojídání švestkových knedlíků. Tak jsem se tam vypravil, klání se zúčastnil a také vyhrál,“ ohlíží se Hamerský. Od té doby ve Vizovicích nevyhrál jen dvakrát, naposledy loni, kdy zaostal za profesionálním jedlíkem z Ameriky.

V Miroslavi na Znojemsku má bilanci podobnou. „Poprvé jsem tam byl rok po první soutěži ve Vizovicích, v roce 2004. O Meruňkobraní jsem se dozvěděl od tchána, který tam jezdil na služební cesty. Vynechal jsem od té doby jen jeden ročník a jednou jsem nevyhrál,“ bilancuje muž, který si navzdory svému koníčku udržuje štíhlou postavu.

Výsledky měl přitom velmi různé. „Vždy záleží na tom, jak knedlíky vyjdou a jak silné je těsto. Pamatuji ročníky, kdy jsem snědl třeba kolem padesáti kusů, rekord je 128,“ vybavuje si jedlík.

Připouští, že spořádat desítky knedlíků je už někdy pořádná námaha. „Když je soutěž delší, třeba dvacet minut i déle, tak už je pak člověku těžko. To už si pak říkám, jestli to mám zapotřebí a že už příště nikam nepojedu. Ale pak člověku vytráví a na další soutěž zase vyrazím,“ doplňuje Hamerský.

Poté, co minulý týden soutěžil v Židlochovicích na Brněnsku, proto v sobotu opět zamíří i do Miroslavi. „Jezdím tam rád, je tam perfektní prostředí. Kolegové v práci někdy kroutí hlavou nad tím, co mě u těch soutěží pořád drží. Asi to bude chuť k jídlu. A baví mě vyhrávat,“ shrnuje Hamerský. Jedlických klání absolvuje za rok pět až deset.