Dvaatřicetiletou vědkyni vždy lákala psychologie. Ptala se, proč se věci dějí, a odpovědi našla nakonec v jiném odvětví. „Především v neurobiologii a zobrazování mozku lidí, kteří byli sledováni dlouhodobou studií od svého početí až do mladé dospělosti,” vysvětluje.

Výzkumům v oblasti neurověd se věnuje od roku 2008. Studovala v Británii, Kanadě i v USA. Po návratu do Brna se zapojila do vědeckého centra CEITEC na Masarykově univerzitě. „Zrovna pořizovali magnetické rezonance, což umožnilo Dlouhodobou studii těhotenství a dětství ELSPAC doplnit o neurozobrazovací data,” vzpomíná.

Do dvouletého projektu, se kterým Marečková začala v roce 2015, se přihlásilo více než sto třicet lidí. „Muži i ženy podstoupili vyšetření struktury a funkce mozku, vyplnili řadu dotazníků,” popisuje Marečková.

Informace sbírané v devadesátých letech během těhotenství matek účastníků, kteří jsou dnes mladí dospělí, propojila se stavem jejich mozku v současnosti. „Stres v těhotenství jsme měřili jako počet a závažnost stresových událostí. Mapovali jsme smrt v rodině, přemýšlení o potratu či závažná onemocnění,” vysvětluje.

Vystavování stresu má dle Marečkové zásadní vliv na pozdější vývoj potomka. „Potvrdilo se nám, že mladí dospělí, kteří byli vystaveni vyšší míře stresu mezi početím a narozením, mají méně šedé hmoty mozkové. Jsou tak dnes náchylnější k úzkostem a depresím,” zdůrazňuje.

Stresovým situacím by se podle vědkyně měly těhotné ženy vyhýbat. Sama má malou dceru a proti stresu bojuje pobytem v přírodě či sportem. „Ráda také trávím čas s přáteli a mám skvělé zázemí ve své rodině,” uvádí.

ELIŠKA POSPÍŠILOVÁ