Vyfotil je známý brněnský fotograf Jef Kratochvil. Jak sám říká, úplnou náhodou. „Prostě jsem šel kolem a přes plot politiky zahlédl, tak jsem je párkrát vyfotil. Shodou okolností jsem měl na foťáku nasazený dlouhý objektiv, bez kterého by to nešlo,“ vzpomíná Kratochvil. Kam přesně před pětadvaceti lety, když kolem vily procházel, mířil, si už nevybavuje.

Po vyfocení snímek nepovažoval za nijak důležitý. „V té době jsem nepracoval v žádných novinách, měl jsem mnoho zajímavých zakázek a politika mě až tak nebrala. Navíc ty snímky nejsou moc kvalitní,“ říká fotograf.

Na veřejnost se legendární fotografie dostaly díky Václavu Klausovi. „Asi za půl roku po jednáních ve vile dělal v Brně rozhovor. Byl tady i s manželkou. Při té příležitosti jsem mu fotku ukázal. A jemu se fotky moc líbily. Volal tehdy na manželku: Lívie, pojď se podívat! A pak je sám rozšířil,“ vypráví Kratochvil.

O vzniku snímků také začala kolovat legenda o napínavém focení v křoví. „Příběh o tom, že jsem fotil schovaný mezi keři a našli mě tam bodyguardi, vznikl až později. Osobně nemám styl focení jako paparazzi moc rád, k ničemu takovému bych se nesnížil,“ tvrdí Kratochvil, který působí jako divadelní fotograf.

Za fotografie nedostal žádný honorář. „Otázka o penězích za snímky je častá. Dostal jsem za ně snad pár set korun. Nějaké peníze mi zaplatili třeba z vily Tugendhat, když je použili v knize. Ale tím, že fotky vznikly náhodou, mě honorář netrápil,“ říká muž.

Ani v jeho obsáhlém archivu nemají snímky výsostné postavení. „Uvědomuji si, že jde o fotografie, které mají význam i pro další generaci. Je také příjemné, že se stále někde objevují, ale pro mě to nijak zvlášť důležité fotky nejsou,“ přiznává Kratochvil. Mnohem cennější jsou pro něj portréty lidí, které měl rád, třeba známé tragicky zemřelé spisovatelky Simony Monyové.

I když se Kratochvilovi podařilo zachytit Klause a Mečiara při rozhovoru, jeho obsah nezaslechl. „Zdálo se mi ale, že Mečiar na Klause trochu útočí. Václav byl naopak v pohodě, ruce mu visely za židlí, měl jsem pocit, že má trochu navrch,“ popisuje fotograf.

To, že politici domluvili rozpad republiky, jej nepotěšilo. „Se synem jsem pak na silvestra 1992 jel do Bratislavy, podívat se, jestli budou Slováci oslavovat. Ocitli jsme se uprostřed davu. A lidé kolem nás pálili československé vlajky, což mě vyděsilo,“ popisuje Kratochvil.

Všechno fotil. „Najednou mě ale chytil mohutný chlap a ptal se, pre koho to fotíš? To byl průšvih, nemohl jsem mu odpovědět, jako Čechy by nás roztrhali. Ten chlap do mě stále hučel, ale naštěstí na pódium vystoupil Mečiar, začal mluvit a my jsme nepozorovaně odešli,“ vypráví Kratochvil.

Na vilu Tugendhat se byl nedávno podívat. „Od roku 1992 prošla velkou rekonstrukcí, zdá se mi, že ani strom z fotek už v zahradě není. Všechno je už jinak,“ uzavírá.

Jak se dělilo Československo:• 1990 Začíná pomlčková válka, spor o název republiky. Nakonec se nazývala Česká a Slovenská federativní republika. Na Slovensku se zkrácený tvar psal Česko-Slovensko. V české části federace Československo.
• 1992 Vítězství ODS a HZDS ve volbách. Slovenská HZDS vítězí s heslem „konfederace, nebo rozdělení“.
• 17. 7. 1992 Slovenská národní rada žádá v Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky samostatnost.
• 20. 7. 1992 Odstupuje prezident Václav Havel. Do konce existence je federace bez prezidenta.
• 26. 8. 1992 Václav Klaus a Vladimír Mečiar jednají ve vile Tugendhat, podepisují dohodu o rozdělení federace.
• 25. 11. 1992 Federální shromáždění přijímá ústavní zákon o zániku České a Slovenské federativní republiky.
• 31. 12. 1992 Poslední den existence společného státu.
• 1. 1. 1993 Vznikají Slovensko a Česká republika.