Tak trochu utajený tip na výlet leží jen pár kilometrů za Znojmem. Od státních hranic navede zájemce ke vstupu do podzemí i Znojemská ulice, uvítá je Znojemská brána. A pokud si ho domluví předem, tak také česky hovořící průvodce. „O sklepy měl kdysi zájem i německý Wehrmacht, nakonec ale ozbrojené síly tehdejší říše zjistili, že na uskladnění zbraní je v nich vlhko a zrezivěly by jim. Stálá teplota ve sklepích ale byla vždy výhodou pro uskladnění zboží obchodníků, včetně vína,“ vypráví Jaroslav Hladík, který provází turisty.

Povozy s koňmi jezdily pro víno do Retzu z Vídně a dokonce i z Petrohradu. „Mnohdy se stalo, že kočí část nákladu cestou vypil, tak doplnil sud kameny, aby hladina vína stoupla,“ přidává k dobru historky Hladík, jež vyčetl z dobových materiálů. Názornou ukázku vidí později turisté i v sklepení v podobě žebřiňáku i unaveného kočího. Předmětů z historie je tu ale mnohem víc. V spletitých chodbách pod zemí uteče půl druhá hodina prohlídky rychle.

Nová okna v Louckém klášteře.
Prelaturu Louckého kláštera chrání nová okna. Na památce jich už vyměnili 237

Strmé schody vedoucí na konci chodby nahoru značí vysvobození pro ty, na něž už dolehly příznaky klaustrofobie. „Vítejte ve vinotéce našich vinařů, zdejší Riesling je typický pepřovou chutí,“ nabízí skleničky usměvavá žena.

Tajuplné sklepy pod Retzem nejsou v okolí jediné. Jen pár kilometrů za městem je další podobný unikát. Ještě strašidelnější labyrint podzemních chodeb vykutali vinaři pod vesnicí Obernalb. Tentokrát do čistého poddajného písku, který ale díky vlhkosti a velmi jemnému kompaktnímu složení drží pohromadě bez jakýchkoliv podpěr.

Kupodivu nebylo při jejich hloubení cílem skladování vína, nýbrž právě písek. „V minulosti si jeho těžbou vydělávali vinaři mimo sezónu, především v zimě. Pro písek si jezdili stavaři z Vídně, Znojma i jiných měst. Používali ho například na fasády domů,“ tlumočí slova průvodkyně a spolumajitelky jednoho ze sklepů Yvette Polasek, vedoucí marketingu Weinviertel.

Zámek Vranov nad Dyjí.
Za rekonstrukci zámku ve Vranově dostali památkáři cenu v soutěži Stavba roku

Na cestu svítí průvodkyně výkonnou baterkou, menší rozdala i návštěvníkům.

Na rozdíl od nich ale na žádném ze spletitých rozcestí nezaváhá nad tím, kterou z mnoha možných tunelů se vydat k východu. „Téhle zelené šňůry si nevšímejte. Tu si sem natáhl jeden z členů vinařského spolku, aby trefil zpátky,“ ukazuje na nadějný provázek vinoucí se podzemním bludištěm dlouhé desítky, možná stovky metrů.

Všichni ho pečlivě sledují, stejně jako kontrolují svítilny. Když je totiž záměrně na začátku cesty zhasli byla to legrace. Teď, hlouběji v podzemí se ten pokus vkrádá do mysli jako černá myšlenka. „Kdyby se vybily baterky, jsme úplně v pytli, v černém pytli,“ neodpustí si nakazit nejistotou ostatní členy výpravy prostořeká žena.