Pamatuje hodně, vlasy jí věkem dávno zbělaly. Jakmile však nyní zapíchne oči do země, šeptne: „Všichni mi potom nadávali, ale už se stalo.“

Když zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, tedy v roce 1937, bylo této ženě dvanáct. Právě na starší a důvěřivé lidi se nyní zaměřují podvodníci, kteří se je snaží obelstít nejrůznějšími historkami. Obětí se nedávno stala i žena, která teď stojí mezi dveřmi cihlového domu v Břeclavi. Přišla o několik tisíc korun.

Deník Rovnost společně s břeclavskými strážníky testuje, jak jsou důchodci obezřetní. Redaktor je za jednoho slunečného všedního dopoledne oslovuje v jejich domácnostech se smyšleným příběhem. Vydává se za zástupce fiktivní energetické firmy nesoucího přeplatek a žádá o vstup do domu. „Zákaz podomního prodeje včetně služeb platí v Břeclavi přes deset let, ale podvodné případy se stále opakují,“ připomíná před prvním zazvoněním zástupce velitele strážníků Zdeněk Novák.

Zastávkou jsou byty ve Slovácké ulici v centru města. „Nemohu s vámi mluvit, nejde to,“ zní z venkovního zařízení, díky němuž se lze spojit s člověkem v bytě.

OBČANKU, PROSÍM

Vedle stojící strážník si mne ruce. Penzistka, která má za sebou sérii kurzů v takzvané akademii bezpečí pořádané právě městskou policií, nenaletěla.

O vchod vedle je už situace jiná. Po zazvonění vychází na balkon prošedivělý muž. Historka je stejná přinesení přeplatku. Důchodce na okamžik zaváhá, ale nakonec souhlasí, že přijde otevřít. S redaktorem se pak vydává ke svému bytu a přináší občanský průkaz.

Zarážející je, že s představenou firmou nemůže mít žádnou smlouvu a tudíž je vrácení peněz nesmysl. „Nevěděl jsem, o co jde, ale člověk na přeplatky slyší,“ líčí pak muž, jenž se představuje jako Ladislav Rylich.

10
případů okradených důchodců letos vyšetřují policisté na Břeclavsku. Například v sousedním Hodonínsku jsou to čtyři.

Tvrdí, že ačkoliv před chvilkou vzal neznámého hosta do patra, až do domácnosti by ho nepustil. „Budu ale obezřetnější,“ slibuje.

U bytových a panelových domů čas od času zvoní například lidé roznášející reklamní letáky. Také to otupuje obezřetnost lidí. „Vhodné je říct, aby letáky nechali u venkovních dveří nebo mít u vchodu rovnou připravenou krabici,“ radí Novák.

Z opakujících se případů okradených důchodců vyplývá, že mnozí zloději po léta používají stále stejné finty. Kromě přeplatků se vydávají třeba za kamarády jejich příbuzných a tvrdí, že je poslali pro peníze. Uspějí až překvapivě často.

V době testu je nedaleko řeky Dyje s malou dcerou Břeclavanka Růžena Gasnárková. Své rodiče se snaží před rizikovým chováním varovat. „Říkám, ať neotvírají, ale třeba maminka je velmi důvěřivá. Kdysi na ulici naletěla a pak se nestačila divit,“ vzpomíná Gasnárková.

Třetí a závěrečnou zastávkou je dům, v němž bydlí žena z úvodu reportáže. V domnění, že jí někdo přivezl oběd, schází ke vchodu s plastovými ešusy. Mýlí se. I kvůli předchozí špatné zkušenosti se ale přemluvit nenechá. „Já tomu nerozumím, odpoledne přijde syn,“ namítá.

Redaktor ji zkouší přesvědčit. „To už musím být v Havířově a nestihnu se vrátit. Je přece škoda, abyste o vrácení přeplatku přišla,“ přemlouvá důchodkyni, která se chce nakonec s žádostí o radu obrátit na souseda.

V tu chvíli zkouška končí a před zrakem ženy už stojí strážník v uniformě. „Máte ode mě velkou pochvalu,“ říká jí. A vysvětluje, že test je součást preventivní akce. Tentokrát žena prospěla.