Kliknutím zvětšíteV modré lesknoucí se vodní hladině Novomlýnské nádrže na Břeclavsku se odráží silueta kostelíka. Stojí obklopen vodou na malém ostrůvku. Je sice již léta opuštěný a zchátralý, ale kdysi byla v jeho vnitřku bohatá výzdoba a pravidelně do něj mířili lidé, obyvatelé obce Mušov. Od jejího definitivního zatopení vodou z nádrže uplyne letos třicet let. Kostel svatého Linharta, nebo v méně známém českém názvu Leonarda, je poslední budovou, která z Mušova stojí dodnes.
Oblast, kde býval Mušov, který měl v roce 1970 při posledním sčítání 568 obyvatel, jež žili v téměř dvou stovkách domů, bývala místem častých záplav již odnepaměti. „Jedna z největších zaznamenaných povodní se odehrála v roce 1941. Povodně se ve dvacátém století stávaly stále častějšími a nepomohlo ani zbudování Vranovské a Brněnské přehrady,“ vysvětlil důvody vedoucí ke stavbě novomlýnské nádrže Emil Kordiovský v knize Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy.
Obyvatelé Mušova si na povodně postupně zvykli. „Pamatuji si, že třeba v šedesátých letech jsem ráno dala dceru do školky a odjela do práce. A odpoledne už jsme děti vyzvedávali na loďkách, protože přišla povodeň. Ale to už tady bývalo tak, že voda nám sice zaplavila zahrady, ale do domů nikdy nezatekla,“ popsala jedna z pamětnic života v Mušově Mária Dubšová.
Projekt nádrže Nové Mlýny vypracovala již v roce 1965 brněnská pobočka Hydroprojektu. Od roku 1966 bylo zakázáno pochovávání na místním hřbitově a lidé už nesměli na domech dělat stavební úpravy. V roce 1972 úřady stavbu přehrady definitivně schválily. Nové Mlýny tvoří tři nádrže, Mušov stával v Mušovské, kterou začali napouštět v roce 1978.
Definitivně byla obec zatopená před třiceti lety. „Obyvatelé vesnice se roztrousili. Mušovští se přestěhovali do nových domků v Pasohlávkách, řada našla domov v bytech v Pohořelicích a Mikulově, další se přestěhovali do okolních obcí, jako Březí, Dolní Dunajovice nebo Ivaň a další,“ popsal Josef Šuba z Regionálního muzea v Mikulově.
Po příchodu obyvatel Mušova do Pasohlávek se obec výrazně změnila. „Počet obyvatel se zdvojnásobil. Nastěhovali se do nově zbudovaných domků,“ poznamenala místostarostka obce Alena Mandáková.
Jelikož v Pasohlávkách žije největší komunita lidí z Mušova, staly se místem pravidelného setkávání pamětníků na zatopenou obec. „Scházíme se každých deset let, když je výročí zániku obce. Příští rok, kdy to už bude čtyřicet let, chceme kromě setkání u této příležitosti vydat i knihu se starými fotografiemi Mušova,“ poznamenala pamětnice Zdeňka Zemánková.
Připomínkou Mušova je i zchátralý kostel svatého Linharta, momentálně nepřístupný. „Připravujeme projekt jeho obnovy, respektive zakonzervování, je památkově chráněný. Druhou částí projektu má být zpřístupnění kostelíku,“ nastínil plány bývalý pasohlávecký starosta Tomáš Ingr.
Po Mušově ale zůstala ještě jedna, téměř zapomenutá stavba. „V blízkosti hlavní silnice, nedaleko hranice horní a střední Novomlýnské nádrže, stojí kaple. Podle vyprávění leželo v těch místech kdysi pole patřící mušovské rodině Rinderů. Dva bratři se tu prý jednoho dne nepohodli a jeden druhého zabil. Na památku rodinné tragédie tu nechala roku 1891 Marie Rinderová postavit kapličku,“ připomenul Šuba.
O historii Mušova se zájemci mohou dozvědět třeba na výstavě Regionálního muzea v Mikulově s názvem Život pod Pálavou. Přístupná je v Dolních Věstonicích.
V Mušově jsme žili jako rodina, pláčou i po letech pamětnice ze vsi
Mušov - Byla to malebná vesnička. Měli jsme v ní školu, poštu, kino, hrával se u nás fotbal, pravidelně jsme pořádali krojované hody a žili jsme skoro jako rodina, ani jsme nezamykali domy. Tak popisují zaniklou obec Mušov jeho bývalé obyvatelky, Zdeňka Zemánková, Božena Suchánková a Mária Dubšová.
I když ode dne, kdy vesnici těžké stroje zdemolovaly a nad prázdným místem se uzavřela vodní hladina Novomlýnské nádrže, uplynuly už desítky let, ženám vzpomínky na ztracený domov stále vhání slzy do očí.
Mária Dubšová se do vesnice přistěhovala za manželem. Stále si pamatuje místa, kde ve vsi randili. „Už v šedesátých letech se mluvilo o tom, že Mušov zatopí. Když k tomu mělo dojít, všechny nás svolali do místního kina. Lidé se bouřili, nadávali, plakali. K ničemu nám to nebylo,“ vzpomíná na těžké chvíle dnes sedmasedmdesátiletá žena.
Lidé z obce měli tři roky na to, aby si postavili nové domovy. Většina z nich zamířila do nedalekých Pasohlávek. „Od státu jsme na stavbu nedostali žádný příspěvek, jenom domy od některých lidí vykoupili. To ale nestačí na zaplacení novostavby. V Pasohlávkách jsme začali stavět v podstatě na zelené louce,“ vypráví dvaašedesátiletá Zdeňka Zemánková. K novým domům si museli lidé dovést i vodu, a tak se jim stavba prodražila.
Lidé se s Mušovem rozloučili v roce 1978. „Jeden večer jsme se všichni sešli v hospodě. Stále dokola jsme zpívali píseň Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko začouzená. A plakali přitom,“ line se i při vyprávění proud slz z očí Dubšové. Spolu s dalšími lidmi se ještě občas jezdila dívat na demolici mušovských domů, byla to pro ni ale smutná podívaná.
Po přestěhování lidé kromě obydlí museli znovu vybudovat i společenský život. „V Mušově býval krásný sál, kam jsme chodili tancovat. Všichni jsme se bavili spolu. Konaly se hody a dodržovaly tradice,“ říká o životě v Mušově devětasedmdesátiletá Božena Suchánková. V Pasohlávkách před příchodem lidí z Mušova podobné akce nebyly. Pamětnice se shodují, že právě Mušováci přinesli do Pasohlávek třeba tradici hodů.
Kromě kultury ale bylo potřeba vyřešit také mnoho praktických věcí. „Pasohlávecká školka měla místa pro třicet dětí. A my z Mušova, kteří jsme se přistěhovali, jsme byly mladé rodiny s malými dětmi. Maminky chodily s pláčem prosit, aby jejich děti vzali do školky. Přímo do obce ani nejezdil autobus,“ vyjmenovává některé problémy Zemánková. A společně s ostatními přiznává, že celá léta byla ves rozdělená na lidi z Pasohlávek a lidi z Mušova.
Mezi lidmi ze zatopené vsi naproti tomu vládla velká soudružnost. „Ještě v Mušově jsme si vzájemně pomáhali. Po přestěhování pomoc pokračovala,“ vzpomíná Zemánková.
V Mušově se narodila. „Po zatopení ale obec zmizela z registru sídel. Když jsem si před lety měnila občanku, museli mi na ní uvést jako místo narození Pasohlávky. I když mám ve všech ostatních dokumentech Mušov,“ lituje žena.
Byť se už pamětníci s existencí Novomlýnské nádrže smířili, i po letech v nich zůstala trpkost, že dílo nedostalo alespoň jméno po Mušově. „Také si stále silněji uvědomujeme, že nemáme možnost ukázat dětem a vnoučatům místa, kde jsme vyrůstali a hrávali si. Přišli jsme o kořeny,“ smutní Zemánková.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
