Povinného cvičení Aktivních záloh se třicetiletý učitel účastní potřetí. Dobrovolníci si na podobné akce musejí brát často dovolenou. „Mám velké štěstí v naší ředitelce, která mi vychází maximálně vstříc. Zároveň se snažím zameškané hodiny odučit jindy, aby za mě bylo co nejméně suplování," chválí si své zaměstnání Machain, který do školy nastoupil ihned po absolvování Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity před šesti lety.

K Aktivní záloze se rozhodl přidat o tři roky později. „Samozřejmě cítím vlastenectví, ale ke vstupu do zálohy mě motivovalo něco jiného. Protože jsem nebyl na vojně, chtěl jsem získat armádní zkušenost," vysvětluje Machain, jehož ročník byl posledním, který musel povinně absolvovat základní vojenskou službu. Jemu se však kvůli studiu na vysoké vyhnula.

Po třech letech v záloze sice už určité zkušenosti získal, odchod ale rozhodně neplánuje. „Líbí se mi, že se mohu jednou za čas stát vojákem," říká kyjovský učitel, který má v brněnské rotě hodnost vojína. Na té prý u zálohy moc nezáleží, důležitější je funkce.

Machain letos povýšil a cvičení se poprvé účastní jako velitel družstva, které čítá sedm lidí. Povýšení si zasloužil i svou aktivitou. Ročně se účastní jedenadvaceti dní výcviků. Víc zatím nemůže. „V červenci by se ale měl změnit zákon, takže bychom mohli na akcích strávit o sedm dní více," těší se Machain.

O profesionální kariéře v armádě ale neuvažuje. „Nikdy jsem si na vojáky nehrál. Chodil jsem do dětského oddílu, takže mám blíž spíš k práci s dětmi," vysvětluje učitel, který před svými studenty svůj druhý život netají.

V listopadu do školy vyrazil dokonce ve vojenském. Na jeden den tu možnost měli všichni členové zálohy. „Studenty to zajímá, takže se s nimi rád podělím o své zkušenosti," říká.

Do akce se však mimo cvičení ještě nedostal. „Rádi bychom pomáhali při povodních nebo při střežení objektů, bohužel je to komplikované. Velící orgány a vláda to musí schválit, což je zdlouhavý proces," stěžuje si Machain.

TOMÁŠ HAVLÍK