Rozhodně se nenudil, wartburg působil v Berlíně nadšení. „Není to v sice v tamních končinách neznámý vůz, ale lidé si cizí registrační značky všímali, ptali se a konverzovali. Občas i vzpomínali na časy, kdy s nimi v bývalé Německé demokratické republice jezdili běžně,“ říká nadšenec z Blanenska.

Od začátku si celou cestu naplánoval na prodloužený víkend. „V pátek ráno jsem vyrazil z Adamova, a v podvečer jsem už byl v Berlíně. S trasou jsem původně počítal jen po dálnicích, kvůli úspoře času, nicméně malé bloudění a nehoda na dálnici u Drážďan nabídla zajímavou alternativní cestu v podobě prodírání se borovicovým lesem a jízdou přes velice malé vesnice,“ popisuje své zážitky Doležal.

V těchto komplikacích, ale nakonec našel mnohá pozitiva. „Jen náhodou jsem se dostal do končin, kam člověk běžně nepřijede. Poznával jsem díky tomu krásy východního Saska takříkajíc na tělo,“ vzpomíná.

Wartburg může srovnávat s trabantem, se kterým má také mnoho zkušeností. „Oproti trabantu je náročnější na opravování, nicméně na něm ve většině případů není nic, co by nešlo vyřešit na silnici se základní výbavou. Za celou cestu jsem řešil pouze jednu závadu, a to čištění špinavého sítka v benzínovém čerpadle,“ bilancuje řidič.

Z vraku svižné auto

Poprvé získal wartburga před čtrnácti lety, není to však ten, se kterým na cestu vyrazil. „Ten jsem získal teprve před dvěma lety jako vrak, který jsem pak postupně opravoval,“ prozrazuje Doležal. V jeho očích je to pohodlný, spolehlivý a svižný vůz. „Lidé ho často přezdívali dost hanlivě, nicméně si myslím, že na svou dobu to byl skvělý automobil. Prostorný, robustní a pohodlný. Jeho kvality lze plně využívat i v dnešním provozu mezi moderními vozy, ale stejně jako jiné automobily potřebuje sem tam údržbu, aby vše fungovalo tak, jak má,“ uznává.

Poslední wartburg sjel z výrobní linky dne desátého dubna 1991. Značka z Eisenachu nepřežila pád Berlínské zdi a sjednocení Německa, mnohé vozy ale dodnes brázdí silnice právě díky starostlivé péči příznivců v celém bývalém východním bloku.

Již přes deset let se Doležal na Blanensku věnuje aktivnímu servisu, prodeji náhradních dílů, renovacím, a hlavně sběratelství vozů socialistické provenience. „Provádíme nejčastěji běžný servis právě dvoutaktních automobilů z bývalého východního Německa. Trabant a wartburg lze zařadit mezi nejčastější, právě z důvodu malé zastoupenosti oficiálních opravářů u nás. V běžných servisech bývá často problém s kvalifikací mechaniků, kteří už ani éru těchto automobilů nezažili,“ vysvětluje.

Jeho záběr je přitom mnohem širší. „Běžně servisujeme také žigulíky, škodovky, moskviče a jim přidružená východní auta,“ prozrazuje sběratel aut.

Tento rok to ještě zdaleka není jeho poslední výprava na socialistickém veteránovi. „Letos bych rád, stejně jako každý rok, vyrazil na Balkán k Jadranu. Jaký vůz to bude zatím nemám naplánované, nicméně, určitě bude dvoutaktní,“ dodává Michal "Mikeš" Doležal.