Kdy jste začala malovat?

Malovala jsem odmalička, bavilo mě to. Už na základní škole jsem měla docela silnou reputaci výtvarnice.

Jak vznikl nápad malovat po zdech nemocnic?

Když se mé nejbližší příbuzné narodila dcera se zdravotním postižením. Tehdy jsem se poprvé setkala tváří v tvář s realitou, kterou podstupují rodiče těžce nemocných dětí. Je to pro ně velmi bolestivé. Navíc jsem viděla neútulné prostředí zdravotních zařízení, působila na mě sterilně, studeně. Pak i má přítelkyně procházela stejným životním traumatem při narození těžce nemocné dcery. Tehdy se ve mně začala formovat myšlenka pomoci zútulnit pokoje, v nichž žijí postižené děti.

Co bylo vašim prvním dílem?

Bylo to asi před dvaceti lety, když jsem vymalovala první pokoj v Domově zdravotně postižené mládeže v Medlovicích. Mým snem bylo ale obejmout co nejvíce lidí s podobným osudem, pohladit je alespoň příjemnou malůvkou.

Tehdy vznikl nápad založit nadaci?

Jsem šťastná, že se mi v roce 2016 podařilo najít partu stejně smýšlejících skvělých žen a založit s nimi nadační fond Víly pro děti.

Proč nemalujete obrazy, proč rovnou celou zeď?

Velký formát vás obejme, pohltí a nadchne, můžete očima sledovat detaily přímo z nemocničního lůžka, můžete se zabalit do krajiny, nechat se unášet svou fantazií. Je to forma bazální terapie a zmírňuje trauma z pobytu v nemocnici.

Jaké výjevy tam malujete?

Pro malé děti volím témata jednodušší, snadnější pro jejich orientaci, s věkem se pak motivy přizpůsobují. Obecně mám ráda přírodní motivy, jako jsou louky, stromy, ptáci, zvířata.

Jak na to děti reagují?

Mám jen pozitivní reakce, je to dáno i tím, že malba se vždy konzultuje s nemocničním personálem a pokud to stav dětí dovolí, tak i s nimi. Ale nejsou to jen děti. Před pár dny jsem dokončila i malbu v Domově pro seniory v Hodoníně. Jeho obyvatelé si sami zvolili motivy. Na jednom patře, kde je dominantní velký strom si namysleli, že tam chtějí mít kočky, králíka, ptáky a také si je sami pojmenovali. Jsou to hraví senioři.

O ní:
- Malířka a výtvarnice, která maluje zdi nemocničních pokojů. Pro děti i důchodce.Založila proto i nadaci Víly pro děti.
- Oslavila pětapadesáté narozeniny, bydlí v Lužici na Hodonínsku.
- Má ráda: Hudbu,malbu, filmy, dokumenty a své dva psy, křížence z útulku Popyku a Padíka, s nimiž chodí na procházky.
- Nemá ráda: Lhostejnost a neúctu ke starým lidem
- Kde se ráda prochází: Ideálně v okolní přírodě. „Je tu nádherně, říká.“
- Její povolání: Obchodní zástupkyně grafického studia.

Jaký je váš nejsilnější zážitek?

Nejvíce dojatá jsem byla na umělecké výmalbě domova Lila v Otnicích, kde jsou umístěny mentálně a zdravotně postižené děti do deseti let. Malovali jsme ložnice na téma ochranitelská Víla u postýlek na louce. Jeden z motivů byl, že maminka Víla dává míček svému synovi. Když se dílo ukazovalo dětem, tak ony ty víly začaly hladit, dávali jim pusinky, chtěli si s nimi hrát. Ještě teď, když o tom hovořím, mám opět slzy na krajíčku, bylo to velmi dojemné a bezprostřední.

Vraťme se k nadaci. Co je jejím cílem?

Zaměřuje se právě na malování pokojů nemocných dětí i seniorů. Začala jsem sama před dvaceti lety. Popularita rostla a potřebovala jsem pak pomocnou ruku. Mám velké štěstí, že se mi podařilo dát do kupy partu skvělých žen. Jsou to opravdu Víly se srdcem na pravém místě.

Daří se získávat prostředky?

Mou obrovskou pomocí je přítelkyně Luďka Svorová. Bez ní by umělecká výmalba ani nadační fond vůbec nevznikly. S velkými projekty přichází i potřeba peněz. Zklamání jsem zažila, když jsem se rozhodla malovat i pro přestárlé pacienty v domově pro seniory. Tito lidé jsou opravdu odložení, opuštění. Ale zdravý člověk si nepřipouští, že jednou bude starý a nemocný, a že pokud nedá příklad svým dětem, tak ho může čekat podobně smutné stáří. Postrádám úctu ke stáří. Odezva byla velmi mizivá. Skvěle se zachoval ale například Drahoš Zálešák, který pomohl, jak za svou firmu Renol, tak osobně.

Jaký projekt teď dokončujete?

V květnu budeme předávat uměleckou výmalbu relaxačního centra v Domově pro seniory v Hodoníně v Bažantnici. Motivem je rozkvetlá louka s březovým hájem a má to prostorový efekt, působí pozitivně. Prioritou je také výmalba dětského oddělení hodonínské nemocnice. To je velký projekt, do kterého chceme o prázdninách zapojit také studenty základní umělecké školy.