S manželem se vrátila ze země, která je v těchto dnech zřejmě tou nejskloňovanější. Šestadvacetiletá Břeclavanka Kateřina Hellingerová strávila týden ve Francii, kde teroristé zabili více než 130 lidí a další zranili. Hellingerová navštívila zemi opakovaně… „Jestli tam ještě pojedu? Zatím nevím," říká nyní v rozhovoru pro Břeclavský deník Rovnost.

O návratu z Francie mluvíte 
s klidem ve tváři. Platí to stejné i pro vaše vnitřní rozpoložení?

Když se to stalo, byli jsme zhruba tři sta kilometrů od místa dění. Zjistila jsem to až v sobotu ráno u snídaně. Nic zvláštního jsem nepozorovala ani na Francouzích, kteří byli okolo. Ano, zvýšila se jejich pozornost, ale zdálo se mi, že je to až tolik z míry nevyvedlo.

A vás?

Byla jsem v šoku. Ovšem vzhledem k tomu, co se děje ve ve světě, mě to až tolik nepřekvapilo.

Kde jste byla v době teroristických útoků?

V Nancy. Vyjeli jsme 
s manželem už minulé pondělí. Vyrazili jsme do města Méty, kde se konala evropská výstava drobných hospodářských zvířat. Vezli jsme tam ta svá, ale nechtěli jsme jet hned domů. Projeli jsme si okolí.

Jak jste ty děsivé zprávy prožívala?

Z toho, co jsem věděla z domu, to vypadalo, že je v České republice větší zmatek než ve Francii.

Co se dělo tam?

V podstatě jsem nic nezaznamenala. Jen jsme na náměstí v Nancy potkali pár lidí se svíčkami, které ale byly zhasnuté, protože foukal vítr. Lidé nás pozorovali, protože jsme fotili asi místa, která se běžně nefotí. Dívali se na nás trochu zvláštně. Zajímal nás každodenní cvrkot, třeba dění na tržnici.„Nikdy nevíte, co se komu honí hlavou a kam co hodí. Trochu jsem se bála i na výstavišti, kde byl velký shluk lidí,“ říká Břeclavanka Kateřina Hellingerová.

Jak reagovala policie a vojáci?

Potkali jsme se s nimi až na hranicích, do té doby vůbec. Ostraha se zvýšila na výstavišti, kde docházelo 
k důkladnějším kontrolám baťohů. Jinak jak říkám, ozbrojené složky jsme potkali až na hranicích. Kolona byla hlavně směrem do Francie. My jsme jeli opačně, takže se jen zběžně mrkli do auta 
a mávli, že můžeme jet.

Jaká tam byla atmosféra?

Víceméně stejná, jako když jsme minulý týden přijížděli.

Upřímně, bála jste se?

Bála. Útoky se staly celkem daleko od nás, ale přesto jsme byli ve městě, kde jsou nákupní centra. Nikdy nevíte, co se komu honí hlavou 
a kam co hodí. Trochu jsem se bála i na výstavišti, kde byl velký shluk lidí. Nejen Francouzů, ale i Rumunů
a dalších cizinců.

Volali vám známí?

Psali na internetu.

Stíhala jste odpovídat?

U počítače jsem byla jen večer, takže jsem odpovídala na zprávy, zda jsme v pořádku. Report jsem podávala každý den s tím, že se nám nic nestalo.

Do Paříže jste jet nechtěli?

Původně jsme se o tom bavili. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla už několikrát, jsme ale vybrali jiná místa. Pak jsem si říkala, že jsme udělali dobře.

Pojedete ještě do Francie?

V tuto chvíli nevím.