Kliknutím zvětšíteInformaci o Pechově úmrtí zveřejnil na svém facebooku režisér a scenárista Břetislav Rychlík. Potvrdila ji mluvčí divadla Husa na provázku Alžběta Nagyová. „Je to pro nás šok,“ vzkázala za divadlo.
Pecha byl jedním ze zakladatelů brněnského Provázku. Se svým kolegou a přítelem Miroslavem Donutilem tam odehrál řadu představení. „Strávili jsme spolu v divadle přes dvacet let. Jirka byl skvělej člověk. Zatím se nedovedu smířit s tou myšlenkou, že tady není. Pořád ho před sebou vidím,“ zavzpomínal Donutil.
Mezi Pechovi nejbližší přátele patřili kromě Donutila i Bolek Polívka a Arnošt Goldflam. Pecha si s Polívkou a Donutilem zahrál třeba v Commedia dell arte. Goldflam zase režíroval hru Nejsem svůj pes, kterou pro Pechu napsal Polívka.
Pecha byl Polívkův parťák v Manéži. Slavná je i jejich inscenace Pezza versus Čorba, která Pechovi vynesla přezdívku. „Bolek hrál Čorbu a Jirka Pezzu. Právě podle této postavy se mu říkalo Peca,“ vysvětlil Rovnosti herec a Pechův kamarád Arnošt Goldflam.
Na Pecu vzpomíná i jeho kolega z Provázku Jan Zadražil. „Seznámil jsem se s Pecou díky inscenaci balada pro banditu. Byl to svérázný a upřímný člověk, zbytečně nediplomatil. Dovedl se zasmát sám sobě,“ uvedl herec.
I když Pechu trápily zdravotní potíže, podle Zadražila byl v mysli zdravý. „Tělo ho zlobilo, ale duše byla otevřená. Byl to mladý pankáč zavřený ve starým těle,“ řekl.
Kvůli nemoci si herec nemohl dovolit ani pivo s kolegy. „Zákaz dodržoval velice přísně. Nikdy jsme ho nepřemluvili. Vždycky říkal: Kluci, já už nemůžu!“ vyprávěl Zadražil.
Peca měl ale společenský život rád. „Uměl se proměnit v bouřliváka, když si dal pár skleniček navíc. Ostatní kolegové ho ale rádi podpořili,“ podotkl Goldflam.
Těžko se s Pechou loučí i brněnský dramatik Milan Uhde. „Nedokážu mu říct sbohem. Když zavřu oči, vidím ho živého, jak představoval Babičku. V duchu mu pořád tleskám,“ řekl.
Právě za ztvárnění Babičky podle Boženy Němcové získal Jiří Pecha Cenu Alfréda Radoka za mužský herecký výkon v ženské roli.
S představitelem Krále Leara, loupežníka Lotranda či Zilvara z chudobince se lidé naposledy rozloučí v úterý ve dvě odpoledne v obřadní síni brněnského krematoria.
Připomeňte si Jiřího Pechu v roli babičky:
Cesta třebíčského rodáka k herectví nebyla přímá. V mládí závodil v přespolním běhu, na republikovém přeboru mladších dorostenců dokonce vybojoval druhé místo. Rozjetou sportovní kariéru však ukončila otevřená zlomenina nohy, kterou si přivodil při trénování psa.
Vyučil se elektromechanikem, mezitím už ale působil jako divadelní ochotník. I bez maturity se na doporučení učitele zkusil přihlásit brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Byl díky svému talentu přijat pod podmínkou, že si maturitu dodělá později. Svůj slib nesplnil, přesto JAMU úspěšně dokončil.
Odborníci na něm oceňovali zejména hereckou živelnost a zemitost, stejně jako schopnost ztvárnit komické i dramatické role. Díky širokému rejstříku zvládal nespočet klauniád, ale také titulní roli v Králi Learovi nebo part v absurdním dramatu Čekání na Godota.
Pechovu divadelní a filmovou kariéru nezhatily ani celoživotní potíže s učením textů ani zdravotní problémy spjaté s věkem. Když Husa na provázku uspořádala velkou oslavu jeho pětašedesátin, příliš to prý nechápal. „Teď už je mi to jasné – oni si mysleli, že se sedmdesátky nedožiju,” řekl herec, když mu bylo právě 70 let.
HANA KOTOUČOVÁ
MARTINA MORESOVÁ
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
