Lupénka nepostihuje jen kůži, ale i klouby. Nemoc spouští fyzická zátěž i stres

„V jednadvaceti letech jsem si poprvé všiml malého šupinatého ložiska ve vlasech, ale říkal jsem si, že to nic nebude, a moc to neřešil. Přibližně za půl roku po tom mě ale skolila viróza s vysokými horečkami, při které se mi ložiska objevila po celém těle,“ vzpomíná pan Jeřicha.

Oteklé ruce i lesklá pokožka značí vážnou nemoc. Zbystřit by měly hlavně ženy

Navštívil proto praktického lékaře, který mu bez zaváhání sdělil, že je to lupénka, a dal mu mast na promazávání. To ale příliš nezabíralo. „Kůže se mi odlupovala, praskala a krvácela, často jsem kvůli svým stavům musel strávit několik týdnů v nemocnici,“ popisuje a pokračuje: „Hospitalizace mi přibližně na půl roku pomohla, pak se ale nemoc vždycky přihlásila v plné síle.“

Časté absence kvůli pobytům v nemocnici s sebou přinášely problémy v zaměstnání, omezující je nemoc i v osobním životě. Například jít si s výrazně viditelnými kožními projevy zaplavat do bazénu a vystavovat se pohoršeným pohledům okolí je pro pacienty s lupénkou velmi nepříjemné a stresující. Otakar Jeřicha vyzkoušel nejrůznější způsoby léčby, od vitaminu D a kortikoidů po alternativní medicínu. Nic ale nezabíralo.

Zlom nastal až před 18 lety, kdy jej jeho dermatolog zařadil do studie s biologickou léčbou. „Ta mi změnila život opravdu neskutečným způsobem. Do té doby jsem byl každý rok až třikrát v nemocnici, od okamžiku, kdy jsem na biologické léčbě, jsem nebyl hospitalizovaný ani jednou. Zároveň na sebe nemusím neustále vrstvit mastičky a čas, který jsem strávil v nemocnici světloléčbou a nejrůznějšími koupelemi, mohu využívat mnohem efektivněji,“ uzavírá pan Jeřicha.

Češi hazardují s léky. Pouštějí se do rizikových kombinací i běžných prášků

Názor lékaře

Prof. MUDr. Petr Arenberger (přednosta Dermatovenerologické kliniky a ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady)

U psoriázy máme k dispozici řadu nových léčebných postupů. Jestliže se nemoc projevuje například pouze na loktech nebo kolenou, prokazuje se jako nejúčinnější a zároveň nejbezpečnější lokální terapie pomocí kombinace kortikoidů s deriváty vitaminu D. Vážné formy musíme léčit systémově. Nových léků stále přibývá, dobré výsledky má například biologická léčba. Její častější nasazování ale bohužel dříve brzdila vysoká cena. Naštěstí se počet pacientů, kteří na biologickou léčbu dosáhnou, nyní zvyšuje, a to díky tzv. biosimilárním lékům – kopiím originálních léků se stejným účinkem. Ty snižují cenu biologické léčby.

Biologická a biosimilární léčba nevede pouze ke zlepšení vzhledu pokožky, ale zároveň funguje jako prevence, aby nedošlo k rozšíření psoriázy na vnitřní orgány. Lze tak zabránit například srdečnímu infarktu, který může v rámci takzvaného metabolického syndromu nemoc provázet. Bolesti, svědění, pálení a s tím spojený nedostatek spánku bohužel negativně ovlivňují pacientovu psychiku. Nemocní se často setkávají s nepochopením okolí a jsou vyloučeni ze sociálního života. Nezřídka se potýkají kromě psoriázy také s depresemi.