Podle obžaloby její zaměstnanci na základě pokynů předsedy představenstva Jana Hanáka nespalovali v době nejméně od 25. dubna 2013 do 6. února 2014 kondenzátory obsahující látky s chlorem při teplotách vyšších než tisíc sto stupňů Celsia, což ukládá zákon. Tím se měly do ovzduší dostat toxiny ohrožující prostředí a zdraví.

I přes svou výpověď Sedláček přiznal, že v provozu Ekotermexu se nikdy podívat nebyl. A Hanáka nekontaktoval. Podobně jako další svědek Petr Voženílek, který je leteckým instruktorem. „Každý, s kým jsem se o Ekotermexu bavil, mi říkal, že to nemá cenu," odůvodnil Voženílek.

Ten před soudem popsal mimo jiné své zdravotní problémy. Na letiště poprvé přišel v roce 2005. „Asi rok trvalo, než jsem si uvědomil, že něco není v pořádku. Velmi často jsem na letišti přespával a pak postupně začaly přicházet bolesti hlavy, únava, velmi těžké vstávání po ránu z postele. Vyvrcholilo to těžkou otravou, kdy jsem nebyl schopen myšlení ani pohybu. Do nemocnice jsem šel tři hodiny. Byl jsem tak zmatený, že mě ani nenapadlo zavolat si sanitku," popsal Voženílek.

Podobné zdravotní problémy ale nikdo z jeho kolegů neměl. „Byl jsem jediný, kdo na letišti trávil tolik času. Dým a zplodiny, které jsem dýchal, se tak podepsaly především na mně," řekl.

Hanák, který je spolu se společností podezřelý z přečinu ohrožení a poškození životního prostředí, jakákoliv pochybení odmítá. „Obžaloba mě viní, že jsem nastavil špatné postupy při spalování kondenzátorů. Jenže spalování i jeho způsoby jsou stanovené provozním řádem, který schvaluje krajský úřad. A vyjadřuje se k němu ještě Česká inspekce životního prostředí. Naši zaměstnanci jsou s řádem seznámení, což stvrzuje jejich podpis. Vedoucí topiči tak mají teploty dodržovat," hájil se už minule Hanák. A i nadále pochybení odmítá.

Jeho slova včera potvrdil vedoucí směny topičů Jan Šimčík. V době, na niž se vztahuje obžaloba, v Ekotermexu vykonával pozici pomocného topiče. „Připravoval jsem kondenzátory na spálení a dával jsem je do pece. A to vždy na pokyn vedoucího směny. Ten věděl, kdy a při jaké teplotě přikládat. Nemohl jsem to dělat sám od sebe, vždy jsem musel vyčkat až na jeho povolení," uvedl například Šimčík.

Ve firmě je už šest let zaměstnaný také Jiří Šimčík. Ten byl nejen pomocník topičů, ale i hlavní topič. „Kondenzátory se přidávaly do kotle při noční směně, kvůli konečné fázi procesu, takzvanému čechrání, což se dělalo s vyhořelou konstrukcí kondenzátorů. Přidávali jsme je vždy, až když se dosáhlo potřebných teplot. Řídili jsme se údaji v počítači," popsal.

Na otázku předsedkyně soudu Zdeňky Kalové, zda někdy zažil, že by z komínů vycházel tmavý kouř namísto bílé páry, odpověděl, že nikoliv. „Kromě poruch, kdy fungoval nouzový komín. Náprava ale trvala jen několik minut," uvedl Šimčík.

Ani na jedno z líčení se však nedostavil předvolaný svědek Miroslav Kolář. Jako omluvu uvedl, že mu účast neumožňuje zdravotní stav. Státní zástupce Radek Hůlka však trvá na osobním výslechu. „Jedná se o bývalého zaměstnance Ekotermexu. V přípravném řízení mluvil nejotevřeněji," vysvětlil důvod Hůlka, který mimo to navrhl předvolat i pracovníky České inspekce životního prostředí, kteří se aktuálně zabývají dalšími možnými pochybeními Ekotermexu.

Další jednání předsedkyně soudu stanovila na 18. října.